Aileanská soustava

Z FantasyWiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Aileanská soustava je částečně uměle vytvořený planetární systém hvězdy zvané Ailea nacházející se při vnějším okraji galaxie Gafu.

Zhruba 99,731 % celkové hmotnosti aileanské soustavy tvoří sama Ailea, jejíž gravitace drží systém pohromadě. Zbylých 0,269 % připadá na planety a jiná tělesa. Soustava se rozkládá do vzdálenosti přibližně 5 světelných let.

Systém tvoří 15 planet, 2 trpasličí planety, přes 200 měsíců planet (především u plynných obrů ve střední a vnější části soustavy) a další menší tělesa jako planetky, komety, meteoroidy apod.

Planety obíhají po eliptických drahách kolem Ailei, která je ve společném ohnisku oběžných elips, jenž se vyznačují extrémně nízkou (do 10 m) excentricitou, která je pro tuto soustavu charakteristická. Je možná pouze díky relativně velké vzdálenosti soustavy od jiných hvězd či planetárních systémů. Po podobných elipsách obíhají také měsíce planet. Takto extrémní přesnost drah nebyla pozorována u žádného jiného planetárního systému a je jedním z důkazů nepřirozeného původu soustavy.

Vznik

Soustava nejdříve vznikla stejným způsobem jako jiné planetární systémy. Velkým zlomem v byl až příchod Ajkela, který si ji vybral za své sídlo. Během krátké doby soustavu zcela přebudoval.

Z jiných planetárních systémů přitáhl několik planet, z nichž některé roztrhal, aby je použil jako materiál pro stavbu zcela nové planety zvané po něm Akelie, jenž se měla stát jeho domovskou planetou. Z přebytků vytvořil dva měsíce Akelie později nazvané Thasswllyn a Beltene. Celou sestavu složil hlavně v její prospěch - ostatní obyvatelné planety umístil tak, aby byly snadno dosažitelné pro případné akelianské civilizace, všechny ostatní tak, aby jejich gravitace poskytovala spolehlivou ochranu Akelie před objekty přilétávající zvenčí.

Samotnou hvězdu upravil, aby měla dostatečnou gravitaci k udržení tak velké soustavy a vyvážení gravitačních vlivů plynných obrů, ale aby její zánik nebyl doprovázen výbuchem nebo vznikem černé díry, tedy pokud by náhodou neměl čas včas Aileu omladit změnou složení (nahrazení helia a těžších prvků vodíkem, který mohl snadno posbírat v mezihvězdném prostoru či odebrat jiné hvězdě) - není známa jiná bytost nebo rasa, pro kterou by to bylo proveditelné.

Vynaložil také nesmírné úsilí na stabilizaci soustavy - určil oběžné dráhy planet, aby je ještě stabilizovala vzájemná rezonance, a odstranil z blízkosti soustavy všechny objekty, které by ji mohly v horizontu miliardy pozemských let jakkoliv ohrozit. Jediné, co neřešil, bylo rozdílné stáří planet - Khaara je o dvanáct miliard pozemských let starší, než Akelie. Akelianští průzkumníci se také určitě divili, když na vyprahlé Turel'adě nalezli trosky civilizace mnohem starší než jejich planeta.

Složení

Ailea

Ailea je poměrně mladá hvězda hlavní posloupnosti (kam se dostala velmi krátce po Ajkelově rekonstrukci soustavy) tvořící středobod podle ní pojmenované Aileanské soustavy. Původně měla velikost sotva dostačující k tomu, aby vůbec byla hvězdou, po rekonstrukci je asi dvakrát větší, než Slunce. Ajkel navíc průběžně rozkládá část helia ve hvězdě na vodík, čímž ji uměle omlazuje.

Podrobnější informace naleznete v článku Ailea.

Vnitřní pás planet

Ve vnitřní části soustavy se nachází 6 terestických (kamenných) planet, z toho na čtyřech existuje život.

Merenaa

Merenaa

Nejblíže hvězdě obíhá Merenaa, poměrně malá žhavá planeta. Akeliané ji využívají jako vědeckou stanici, odkud monitorují svou hvězdu. Odchylky od kulového tvaru jsou menší, než 1 metr, což z ní dělá nejpřesnější známý kulový objekt. Merenaa je složena hlavně z kovů, více než 50 % její hmotnosti tvoří železo, ale také je zde bohatě zastoupen uran, thorium a plutonium spolu s křemíkem. Merenaa tak má poměrně vysokou hustotu, ale díky malé velikosti je zde gravitace pouze okolo 0,5 G. Povrch planety je dobře tepelně vodivý a tak odvádí teplo ze strany přivrácené k hvězdě (okolo 550 °C) na odvrácenou stranu (okolo 270 °C).

Podrobnější informace naleznete v článku Merenaa.

Turel'ada

Turel'ada

Druhá Turel’ada se podobá předchozí planetě, pouze je o něco větší a její gravitace chrání Merenaa před srážkou s Aileou. Narozdíl od ostatních planet pochází z jiné galaxie což dokládají i stopy neznámé, poměrně vyspělé civilizace.

Podrobnější informace naleznete v článku Turel'ada.

Seldara

Třetí planeta je zahalená mračny vodní páry a rtuťových výparů, ze kterých se skládá tamní ovzduší. Má jasně rudý povrch obývaný pouze odolnými mikroorganismy, které ale jinde nepřežijí. Akeliané ji nazývají Seldara a i zde mají základnu. Seldara je pro ně záchranou, pokud by na Akelii bylo málo vody – bylo by snadné ji získat dostatek právě ze Seldary. Právě za tím účelem (zásoba vody a dalších látek) ji ostatně Ajkel do soustavy umístil. Kromě zmíněné vody a rtuti je zde také velké množství železa, zlata, platiny a uranu, ve vrstvách usazenin také množství izotopu helia 3He. Tento izotop je častější na povrchu těles bez atmosféry, a proto je původ těchto usazenin záhadou.

Seldara se do značné míry podobná planetě Venuše ze soustavy Slunce v Mléčné dráze.

Podrobnější informace naleznete v článku Seldara.

Wehau

Wehau

Čtvrtá planeta se podobá Zemi jako vejce vejci. Skoro veškerou pevninu na Wehau pokrývá deštný prales překypující životem. Ve vodách žije spousta rozmanitých živočichů připomínajících ryby, vzduch obývají ptáci připomínající přerostlé kolibříky a také draky připomínající létající ještěři, oproti kterým jsou mnohem menší, slabší a také postrádají oheň a potřebnou inteligenci. V pralesích je možno najít eulu, obrovské kočkovité šelmy, které se vyvinuly z pravěkých lvů přivezených ze Země, nebo kamzíky připomínající helahu.

Wehau získala svůj název podle Wehaaia, rase tvorů podobných vznešeným elfům s primitivní civilizací podobné severoamerickým indiánským kmenům. Kromě toho planetu obývají akelianští nadpřirození lvi z Köl Waharae, létajícího města sloužícího jako vědecká základna a rekreační letovisko.

Wehaaia (běžně Wahujové nebo pralesní elfové) jsou štíhlí humanoidi vysocí od dvou do tří, nanejvýše čtyř metrů. Žijí v tlupách čítajících okolo padesáti jedinců, kterým vládnou tři nejstarší bez ohledu na pohlaví. Větší a silnější muži mají na starosti obranu, stavbu obydlí, lov helahu a výcvik eulu, zatímco lehčí a hbitější ženy se starají o domácnost a lov menších zvířat pomocí luků odkoukaných od elfů. Dělba práce mezi Wehaaia vychází hlavně z rozličných fyzických dispozic pohlaví. Všechny úkoly rozdělují vládci tlupy podle schopností a nadání konkrétního jedince. Wehaaia mají poměrně jednoduché náboženství, jehož hlavními prvky jsou dva stejnojmenní bratři, sluneční bohové zvaní Geu, z nichž jeden představuje mateřskou hvězdu Aileu a druhý, mladší, měsíc Geu, který se díky svému velmi odrazivému povrchu a blízkosti k planetě za určitých podmínek ze země jeví jako druhé slunce. Jsou teritoriální, podobně jako indiáni. Posádky přiletivších vesmírných lodí (nebeských vozů) se mezi nimi těší velké úctě.

Planetu obíhají tři měsíce nazvané Wahale, Helu a Geu. Vzhledem k blízkosti k hvězdě panuje na planetě tropické klima, i když atmosféra obsahuje méně než 0,5 % skleníkových plynů.

Podrobnější informace naleznete v článku Wehau.

Wahale

Namodralý měsíc získal svůj název podle barvy pleti Wahujů obývajících planetu. Je poměrně malý (průměr 1500 km) a obíhá blízko. Jeho rotace je vázaná s planetou, takže Wahujové vidí neustále stejnou stranu, a to stále na stejném místě oblohy.

Helu

Nachový měsíc získal svůj název podle barvy srsti zvířete Helahu, které je nejčastějším wahujským úlovkem. S průměrem 2312 km a dráhou poněkud dále od planety se při pohledu z povrchu jeví stejně velký.

Geu

Nažloutlý měsíc získal svůj název díky velké odrazivosti vodního ledu na svém povrchu, kvůli kterému se při pozorování z povrchu planety za určitých podmínek jeví jako druhé slunce. I proto dostal svůj název - Geu je zároveň wahujské označení pro Aileu.

Často se vyskytuje ve wahujských legendách, kde existují dva stejní bratři - sluneční bohové Geu, z nichž jeden (symbolizující Aileu) se snaží převychovat mladšího, symbolizujícího tento měsíc.

Akelie

Akelie

Pátá planeta v pořadí se Zemi podobá ještě víc, než ta předchozí, je dvakrát větší a těžší. Její atmosféra se podobá pozemské (tři čtvrtiny dusíku, zbytek kyslík, oxid uhličitý a vodní páry). Pevnina se skládá ze dvou větších kontinetů a nespočtu menších nebo větších ostrovů omývaných několika moři a obrovským oceánem. Na pólech se nachází sněhové čepičky, jižní je výrazně menší. Akelianský rok trvá asi dva pozemské roky, den na planetě trvá třicet hodin. Nejvyšší horou na ní je Ajkelova hora (Tyrheljörg), která si prvenství drží i mezi planetami Aileanského solárního systému. Nachází se zcela přesně na severním pólu planety ve středu Dračích hor.

Tato planeta byla původně neobyvatelným studeným kusem skály, život na ni přinesl Ajkel ze Země, proto jsou si životní formy na obou planetách, stejně jako planety samotné, stále velmi podobné. Na jeho počest planetu její obyvatelé nazývají Akelie.

Elektronické přístroje pozemské konstrukce zde nezřídka nefungují vůbec, neboť planeta má oproti Zemi přibližně desetinásobně silnější magnetické pole. Než bylo toto zjištěno, připisovala se nefunkčnost pozemských zařízení záměrům démona představovaného živoucím oceánem Grimdarlegu. Velká část, hlavně lidských a elfích, obyvatel planety v životnost akelianského oceánu stále věří. Mezi nadpřirozenými lvy koloval dlouho nápad z oceánu onu bytost skutečně vytvořit.

Akelie disponuje výrazným prstencem z přirozených i umělých objektů, jejichž zformování do většího tělesa brání gravitace dvou měsíců nazvaných Thaswllyn a Beltene, která je kromě toho brzdí - cokoliv na oběžné dráze planety na ni dříve nebo později spadne, což zjistili i lvi při svých pokusech o stavbu vesmírné stanice - nakonec se rozhodli stanici postavit na měsíci Thaswllyn.

Zatímco lvi, elfové a další rasy se shodli na pojmenování planety po Ajkelovi, lidé ji nazývají Mundum (podle Mundum Novum latinsky hovořících obyvatel Selliath).

Podrobnější informace naleznete v článku Akelie.

Thaswllyn

Thaswllyn se svou velikostí a barvou podobá Merkuru. Nachází se na něm lví základna původně určená pro vesmírný výzkum, která se později rozrostla na jakési letiště. Vesmírné lodě před odletem a po příletu k planetě nejprve přistávají právě zde, jen některé pokračují na oběžnou dráhu planety samotné nebo její povrch. Obvykle ovšem na měsíci nebo jeho oběžné dráze zůstávají a jejich posádka či náklad pokračuje pomocí portálem či menšími loděmi. Postupem času lvi přetvořili měsíc na orbitální stanici, aby ho později při svém stažení na Ajkelovu horu vrátili do původního stavu. Podobný nápad měli později Kaelané, kteří zde vybudovali jeden z hlavních uzlů svého vesmírného dopravního systému Bifröst.

Beltene

Beltene je měsíc velikosti Marsu vzhledem i složením velmi podobný pozemskému Měsíci.

Thasare

Thasare je uměle vytvořený asteroid kulového tvaru o průměru 1253 km obíhající okolo měsíce Beltene sloužící ke stabilizaci soustavy planety Akelie a jejích měsíců. Jeho rotace je vázaná, střed soustavy leží se nachází asi 950 km pod povrchem měsíce Beltene.

Seimeri

Seimeri

Po Akelii následuje další obyvatelná planeta, která dostala název Seimeri. Podnebí na ní je chladné, pouze zřídka vystoupí teploty nad bod mrazu, její obyvatelstvo tvoří Akeliané ve čtyřech létajících městech a mikroorganismy na zmrzlém povrchu. Složením atmosféry se podobá Akelii. Existuje zde jedna další podobnost se Zemí – střídají se zde doby ledové a meziledové, a to přibližně po deseti milionech let. Při ledových dobách na povrchu přežívají pouze mikroorganismy, při meziledových zde vládnou teplomilné rostliny a živočichové. Toto je také příležitost pozorovat vznik života téměř od nuly.

Podrobnější informace naleznete v článku Seimeri.

Pás planetek

Pás planetek je soustava planetek, které obíhají v prostoru mezi drahami Seimeri a Khaary. Z větší části se vytvořily z protoplanetárního disku v oblasti, kde v se důsledku gravitačního vlivu Khaary nemohlo vytvořit jediné velké těleso. Mnohé vznikly dodatečně rozpadem původně vniklých těles při jejich vzájemných srážkách. V roce 1451 AL bylo známo přes 5 000 000 těles v této oblasti. Při přestavbě soustavy sloužila tato oblast Ajkelovi jako odkladiště materiálu pro vnitřní a střední planety, nevyužité zbytky zde ponechal jako zdroj surovin pro případné civilizace obývající aileanskou soustavu.

Střední planety

Střední část soustavy obsahuje směsici 6 plynných planet, z čehož tři nejvzdálenější obíhají okolo sebe navzájem.

Khaara

Khaara je největší planetou aileanského systému, nachází se na hranici mezi obří planetou a miniaturní hvězdou - hnědým trpaslíkem. V jádře však došlo k syntéze deuteria a lithia, takže se v planetě nashromáždilo jisté množství energie, díky čemuž má její povrch (nebo přesněji horní vrstvy atmosféry) stále teplotu okolo 287 K (~ 560 °C). Je přibližně desetinásobně větší než Jupiter a patnáctinásobně těžší, což by ji mělo řadit mezi nejmenší hvězdy, ovšem její teplota není dostatečně vysoká. Reakce navíc ustaly ještě před přestavbou soustavy.

Khaara má zelenou barvu, tmavější na rovníku a světlejší na pólech. Zřídka se vyskytující cyklóny v zelených mracích bývají vždy světle modré, což napovídá o nižších vrstvách atmosféry. Předpokládá se, že směrem ke středu atmosféra postupně přechází v kapalnou směs vodíku a hélia a následně malé pevné jádro z kovového vodíku s příměsí železa a dalších těžkých prvků.

Okolo Khaary obíhá 21 velmi podobných kulových měsíců o průměru přibližně 1000 km složených z vodního ledu a úlomků rozličných objektů z pásu planetek, takže vzhledem připomínají křepelčí vejce.

Podrobnější informace naleznete v článku Khaara.

Ktthard

Ktthard je, podobně jako Khaara, plynný obr přibližně šestinásobné velikosti a hmotnosti oproti Jupiteru. Atmosférou hýbou silné větry o rychlosti až 1000 m*s-1, které zabraňují promíchání částí mračen, takže Ktthard má stále ostře ohraničené červené a modré pruhy.

V minulosti měla planeta trojici měsíců, ale Ajkel je při přestavbě soustavy roztrhal a vytvořil z nich prstenec okolo planety, čímž ji připodobnil Saturnu. K prstenci následně přibyl jeden z kropenatých měsíců planety Khaara (ta jich původně měla 22, nyní 21) a několik menších asteroidů zachycených gravitací planety.

Podrobnější informace naleznete v článku Ktthard.

Bualla

Bualla je jednou z planet od nuly vyrobených při přestavbě soustavy. Má pevné jádro z železa obalené křemičitanovým pláštěm a uhlíkovým povrchem, na který následně tlačí hustá a silná atmosféra složená zejména z arsenu a sloučenin uhlíku, zvláště kyanátů. Dosahuje podobné velikosti jako jednotlivé součásti trojplanety Fiud'aius.

Podrobnější informace naleznete v článku Bualla.

Fiud'aius

Fiud'aius je trojice velmi podobných planet obíhajících okolo společného středu, která následně obíhá okolo mateřské hvězdy. Pro velkou podobnost jsou tyto planety nazvány Fiud'aius-A, Fiud'aius-B a Fiud'aius-C. Svými vlastnostmi se podobají vnitřní planetě Merenaa.

Podrobnější informace naleznete v článku Fiud'aius.

Vnitřní pás malých objektů

Vnější planety

Ludo

Podrobnější informace naleznete v článku Ludo.

Quazatcoel

Podrobnější informace naleznete v článku Quazatcoel.

Naizzir

Podrobnější informace naleznete v článku Naizzir.

Oanga

Podrobnější informace naleznete v článku Oanga.

Ibetall

Ibetall je poměrně malá planeta, na níž vyrostla rychle nejdříve těžební kolonie pro těžbu na asteroidech ve vnějším pásu malých objektů, ale s rozšiřujícím se výzkumem hlubokého vesmíru se sem začali stahovat také vědci, díky čemuž nyní více než milion lidí považuje tuto planetu a její orbitální stanici za svůj domov.

Podrobnější informace naleznete v článku Ibetall.

Vnější pás malých objektů

Pás prachu a plynu

Vnější obal

Poznámky

  • Existuje tvrzení, že Wehau a Wahujové jsou obdobou Pandory a Na'vi z filmu Avatar režiséra a scénáristy Jamese Camerona. Ve skutečnosti bylo obojí vymyšleno přibližně tři roky před prvními veřejnými zmínkami o filmu kdy autor série nemohl o zmíněném filmu mít nejmenší ponětí.

Související stránky

Reference