Fyrstgeimstöð

Z FantasyWiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Fyrstgeimstöð (První nebeská stanice) je kaelanská vesmírná stanice umístěná v libračním bodě soustavy planety Akelií a jejích měsíců Thaswllyn a Beltene a je jedním z nejdůležitějších uzlů kaelanského vesmírného dopravního systému Bifröst. Stanice je složena z většího množství dílů, z nichž některé byly vyrobeny na Akelii a vyneseny do vesmíru za pomoci vesmírných lodí třídy Saikara, zatímco ostatní byly vyrobeny stejným způsobem, jako u ostatních stanic, tedy na palubách meziplanetárních lodí typu Uppgötvun ze surovin těžených v pásu asteroidů.

Struktura stanice

V rámci stanice se používá souřadný systém, jehož střed je ve středu kulovitého hlavního obytného modulu a směry jsou vztaženy k planetě Akelii:

  • Směr vzhůru je radiálně pryč od povrchu planety
  • Směr dolů je radiálně směrem k povrchu planety
  • Směr dopředu je prográdní vektor, neboli tečna oběžné dráhy stanice ve směru jejího pohybu (směr pohybu stanice, kdyby neobíhala po kruhové dráze)
  • Směr dozadu je retrográdní vektor, neboli proti směru pohybu stanice
  • Směr doleva je směrem k severnímu pólu planety (nadir)
  • Směr doprava je směrem k jižnímu pólu planety (zenit)

Hlavní částí stanice je kulový Hlavní obytný modul (Aðaldvalarstaðurmát), který byl vypuštěn z Akelie, v němž je většina obytných prostor a technického zázemí stanice. Z tohoto modulu vystupují ve všech šesti osách spojovací tunely stavěné z komponentů systému Rúmtoga. Každý z těchto tunelů je přibližně 1000 metrů dlouhý a jejich konce jsou spojeny kovovými nosníky, které slouží k upevnění dalšího příslušenství ke stanici. V těchto tunelech jsou také některé vědecké přístroje.

Mezi tunely z rovníkové části a tunelem dolů jsou roztaženy radiátory. Na konci každého z těchto tunelů je modul s přechodovou komorou a spojovacím uzlem, na spodní straně je kromě toho sada antén pro komunikaci se základnami na planetě, což zároveň omezuje velikost plavidel dokujících na spodní straně stanice, aby nestínily anténám, proto se k tomuto účelu nepoužívá a je zde permanentně připojen pozorovací modul, ve kterém probíhají pozorování mateřské planety. Na horní straně je hned nad koulí ještě modul s obřím manipulátorem, který byl nejdříve použit při sestavování stanice a později pro dokování plavidel, která se z nějakého důvodu nemohou připojit sama (porucha automatiky, nezkušenost pilota...). Na vzdáleném konci horního tunelu sídlí modul s pozorováními vzdáleného vesmíru a jsou zde upevněny nosníky se solárními panely.

Rovníkové spojovací uzly v počátcích historie stanice sloužily pouze k připojování přilétávajících lodí, posléze byla tudy stanice rozšiřována. Nejprve přibyl Vesmírný dok (Geimskipakví) pro opravy a stavbu vesmírných plavidel všeho druhu včetně rozsáhlého skladiště nejen dílů modulárních vesmírných plavidel. Pro svou ohromnou velikost byl vybaven vlastním manévrovacím systémem, a pro zajištění strukturální integrity stanice při náhlejších manévrech (například vyhýbání se kosmickému smetí či prolétávajícím asteroidům) je spojen několika nosníky s hlavním obytným modulem.

Připojení vesmírného doku znamenalo zabrání hned dvou spojovacích zařízení. V prostoru mezi oběma velkými součástmi bylo z modulů systému Rúmtoga vyrobených přímo na stanici sestaveno městečko v podobě krychlové krystalové struktury. Toto městečko poskytuje ubytování až pro 500 osob včetně hygienického zázemí, pomocných systémů podpory života a zásob vody, potravin, léků, oblečení a dalších potřeb. U zbylých dvou spojovacích zařízení hlavního obytného modulu jsou od té doby permanentně dokovány dva pravidelně kontrolované a měněné raketoplány Geimflaugin v kombinované verzi pro přepravu až 50 osob včetně posádky a nákladovým prostorem pro až 40 tun nákladu i s robotickým manipulátorem.

Hlavní obytný modul

Hlavní obytný modul (Aðaldvalarstaðurmát) má podobu koule o průměru 1000 metrů z téměř 5 metrů silných kovových plátů, které jsou zvenčí i zevnitř chráněny ještě několika ochrannými a izolačními vrstvami. I když je celý objem koule přetlakový a obsahuje tedy dýchatelnou atmosféru, všechny místnosti a chodby v něm jsou rovněž přetlakové a odděleny hermetickými dveřmi, což zaručuje obyvatelnost i při proražení venkovního pláště.

Systém místností a chodeb se rozprostírá ve většině objemu a na několika místech jsou přestupové komory umožňující vstoupit do prostoru mezi místnostmi a koulí, ve kterém jsou umístěny nádrže s vodou a dalšími látkami a některé zásoby. Jelikož mají všechny místnosti ještě přídavné stínění proti druhotné radiaci pláště, je tento prostor ve většině částí poměrně těsný, či se do něj lidé nedostanou vůbec - v těchto prostorech ale nejsou ani žádné části, ke kterým by posádka přístup mohla potřebovat. Obyvatelnost i tohoto prostoru umožňuje posádce stanice provádět veškerou údržbu a opravy bez nutnosti použít skafandry.

Další výjimkou je rovníková část, v níž je obrovská centrifuga o průměru téměř 900 metrů sloužící jako hlavní obytná část s jídelnou, kuchyní, osobními kajutami každého člena posádky s místem na spaní a hygienickým zařízením. Centrifuga rotuje rychlostí přibližně jedné otáčky za minutu a odstředivá síla simuluje tíhové zrychlení působící na povrchu Akelie. Její gyroskopické působení na stanici je neutralizováno mechanicky spřaženým protiběžným setrvačníkem z těžké Slitiny hned pod centrifugou. Obě rotující části mají vstup v centrální vertikální chodbě a jsou obaleny pancéřováním pro případ jejich porušení a rozpadu během rotace. Pancéřování má na vnitřní straně speciální pěnu, která by v takovém případě měla pohltit většinu kinetické energie a zabránit smrti osob v centrifuze během takové havárie. Kvůli tomu se do rovníkové části už nevešlo tolik místností a tak slouží hlavně pro skladování. Je zde velká okružní chodba a hermetické dveře do spojovacích tunelů. Pro případ nepoužitelnosti centrifugy jsou obytné prostory umístěny také v nerotující části modulu, takže modul může permanentně hostit dvě kompletní posádky najednou.

V začátcích obsahoval hlavní obytný modul veškeré vybavení stanice, později měl využití jako její řídící centrum a úkryt před náhlými radiačními špičkami. V případě nouze jej lze od stanice oddělit a může fungovat i samostatně jako stanice, případně přistát na povrchu planety, pokud je zastavena a zajištěna centrifuga. Teoreticky by poté měl být znovu použitelný, v praxi to však nikdo netestoval a po přistání by tak modul nejdříve prošel velmi detailním zkoumáním.

Na vývoji hlavního obytného modulu se v malé míře podíleli také nadpřirození lvi (kteří rovněž poskytli hartu sloužící jako jádro řídícího systému) a nakaurové.

Systémy hlavního obytného modulu

Hlavní obytný modul obsahuje také téměř všechny systémy stanice, které jsou umístěny v různých místnostech na stanici, aby k nim měla posádka snadný přístup pro potřeby údržby a oprav. Každý z těchto systémů je na stanici přítomen celkem čtyřikrát, z toho vždy po dvou ve dvou sousedních místnostech a druhá dvojice na opačné straně modulu.

Řídící systém

Hlavní řídící fotonický superpočítač stanice je tvořen jediným systémem, který umístěn ve dvou místnostech na opačné straně modulu, některé dílčí část se mohou nacházet i v jiných prostorách. Sestává z harty a fotonických přídavných modulů a zařízení v rozvaděčích podobných těm z kaelanských datových center, například vstupněvýstupních modulů shromažďujících data ze všech senzorů po celé stanici, včetně ovládání všech zařízení prostřednictvím komunikační sítě stanice.

Je zde ale i záložní fotonický počítač pro zajištění základního chodu stanice při totálním selhání hlavního superpočítače a také zařízení umožňující odpojit veškerou automatiku a ovládat celou stanici ručně, pokud by nefungoval ani jeden ze dvou záložních počítačů. Manuální řízení stanice je možné přes hlavní i záložní počítače, z bezpečnostních důvodů je však toto možné pouze ze tří míst celého modulu - obou počítačových místností a také z nouzového řídícího centra umístěného na jiném místě modulu.

Součástí řídícího systému jsou i gyroskopy pro stabilizaci a změny pozice a orientace stanice. Ty jsou spojené i s iontovými motorky a plynovými tryskami na vnější straně pláště modulu. S ním spolupracují i další gyroskopy, iontové motorky, plynové trysky, senzory a pomocné řídící počítače umístěné po celé stanici.

Systém podpory života

Systém podpory života sestává mimo jiné ze dvou hlavních částí - systému na úpravu atmosféry a systému pro správu vody. Kapacita systému podpory života hlavního obytného modulu je dimenzována natolik, že může po omezenou dobu obsloužit celou stanici, avšak po většinu času spolupracuje s pomocnými systémy po celé stanici.

Vzduchotechnika protkává celou stanici, a v každé chodbě i místnosti vzduch neustále pomalu proudí zeshora dolů (směr je určen uměle, viz. výše), což snižuje rizika při spánku posádky (nehromadí se kolem nich oxid uhličitý) a i při úniku kapalin, například pokud někomu z posádky praskne vak s čajem. Všechno, co posádka ztratí, se tak díky proudění vzduchu dříve nebo později najde u větracích průduchů na okrajích podlah. Veškerý odsátý vzduch je zbaven veškerých živých i neživých nečistot a oxidu uhličitého, a zpět je vypouštěn čistý vzduch obsahující pouze dusík, kyslík a nezbytné množství vodních par pro dosažení příjemné vlhkosti vzduchu. Oxid uhličitý je odesílán do hydroponického systému, odkud proudí zpět čistý kyslík, který je přidáván do vypouštěného vzduchu před jeho úpravou na posádce příjemnou teplotu 17 °C. Pro případ odstávky či poruchy hydroponického systému jsou přítomny chemické rozkladače, v nichž se odstraňovaný uhlík hromadí a je třeba je jednou za 7 dní vyčistit. Přebytečná vlhkost je kondenzována a spolu s nečistotami zachycenými ze vzduchu vypouštěna do sběru odpadních vod.

Vodohospodářské zařízení je umístěno v další místnosti spolu s nouzovými zásobníky se zásobou vody na 15 akelianských dní. Skládá se z čerpadla a soustavy ventilů řídících rozvod pitné vody po celé stanici, a také ze zařízení na shromažďování a recyklující odpadní vody, včetně vzdušné vlhkosti zachycené zařízením na úpravu atmosféry. Nečistoty z vody, včetně těch z toalet v hygienických oddílech (jeden v nerotující a jeden v rotující části modulu), jsou po zničení všech bakterií, virů a jiných potenciálních životních forem v nich tříděny. Nebezpečné nečistoty jsou shromažďovány v zásobnících, po jejichž naplnění je z jejich obsahu vytvořen pevný objekt, který je následně zpracováván mimo hlavní obytný modul spolu s veškerým ostatním odpadem z celé stanice. Původně byl odvážen na palubách raketoplánů zpět na Akelii. Ostatní nečistoty jsou odváděny do hydroponického systému.

Hydroponický systém je nedílnou součástí systému podpory života. Sestává z hydroponických nádržích, v nichž je pěstován zvlášť k tomuto účelu vyšlechtěný druh zelených řas, který se živí odpadem, ať už jde o zbytky jídla, zkažené jídlo, nebo nečistoty přivedené z vodohospodářského zařízení, a dále oxidem uhličitým přiváděným ze vzduchotechniky, přičemž produkují kyslík a rostou. Tyto řasy obsahují celou řadu vitamínů a dalších látek a jsou hlavní součástí jídelníčku posádky stanice.

Za součást systému podpory života lze považovat i elektromotor, který uchovává centrifugu v rovníkové části modulu v neustálé rotaci a plynulé změny a udržování stálé rychlosti otáčení a tím i simulované tíhy. Spolu s ním pracuje precizní závaží, které zachovává perfektní vyvážení celého rotujícího systému bez ohledu na to, co v centrifuze posádka dělá.

Napájecí systém

Napájecí systém zajišťuje zásobování všech systémů modulu energií a řídí tok energie energetickým systémem stanice. Místnosti obsahují několik zásobníků, které uchovávají energii, pokud jí má stanice k dispozici více, než aktuálně potřebuje, a dodávají ji, pokud je jí naopak potřeba více. Jejich značná kapacita umožňuje v případě potřeby při jejich plném nabití provoz jen z nich po dobu téměř poloviny akelianského roku. V samostatné zvlášť stíněné místnosti jsou pak umístěny ještě nouzové radioizotopové generátory.

Primárním zdrojem energie jsou radiační články tvořící vnější plášť všech modulů stanice. Pracují podobným způsobem jako fotovoltaické články používané na zgwalagahských či novymirských plavidlech, pouze pracují s vyšší efektivitou i při nepřímém osvícení a zpracovávají větší rozsah vlnových délek dopadajícího elektromagnetického záření včetně gama, podle čehož byly nazvány. Kromě povrchů všech modulů je stanice vybavena velkými plochami těchto článků umístěnými na zvláštních nosnících na horní straně stanice, na kterých se natáčejí směrem ke hvězdě Ailei. Po celé stanici jsou také pomocné rozvodny pro vyrovnávání zátěže, aby všechna energie na stanici netekla přes hlavní obytný modul.

Díky kapacitě zásobníků stanice nepotřebuje k běžnému provozu jaderný reaktor, jeho potřeba nastává pouze při tavení rud těžených ve vesmíru, k čemuž je ale používána energie z reaktorů meziplanetárních transportních lodí.

Experimenty v hlavním obytném modulu

Kromě hlavních systémů a prostorů pro posádku obsahuje hlavní obytný modul také řadu experimentů.

Neurální křeslo

Místnost se třemi neurálními křesly slouží k testování dlouhodobého pobytu členů posádky v těchto křeslech v beztížném stavu. Obsahuje také několik konzolí zobrazujících fyzický i mentální zdravotní stav osob v neurálních křeslech. Jedno další křeslo je umístěno v hlavní kontrolní místnosti modulu a posádka ho může použít ke sledování a ovládání modulu a celé stanice pomocí neurálního rozhraní. Toto křeslo včetně jeho integrace je darem nakaurského vůdce Arnra kaelanskému lidu.

Účinky stavu beztíže na posádku

Ačkoliv stanice obsahuje umělou gravitaci, někteří členové posádky ji záměrně nevyužívají kvůli experimentům zkoumajícím účinky dlouhodobého působení beztížného stavu na lidský organismus. Testovány jsou i jiné životní formy a experiment je úzce svázán s experimentem s neurálními křesly, která do značné míry tyto účinky potlačují. Místnosti tohoto experimentu slouží také jako hlavní ošetřovna stanice. Pro potřeby lékařských experimentů a péče o zraněné, nemocné nebo z jiného důvodu zdravotní péči vyžadující členy posádky je v modulu kvůli jeho lepší radiační ochraně vyhrazeno hned několik laboratoří a dalších místností.

Mapování Akelie

Na stanici probíhá také zkoumání mateřské planety, které je díky několika odsud vypouštěným satelitům schopno v reálném čase sledovat, co se na (a v) planetě a s ní děje.

Výzkum hlubokého vesmíru

Jedna z místností slouží jako observatoř, kam je přiváděn obraz z několika kamer, detektorů a teleskopů umístěných na vnější straně modulu i po celé stanici. S jejich pomocí a ve spolupráci s výzkumníky na planetě je odsud prováděn průzkum celého vesmíru odsud viditelného.

Vesmírný dok

Vesmírný dok (Geimskipakví) je jednou z nejdůležitějších a také rozměrově nejobsáhlejších částí stanice. Provádí se zde opravy a údržba vesmírných plavidel.

Dominantou doku jsou dva velké hangáry, z nichž jeden dokáže pojmout plavidla až 3 km dlouhá, 2 km široká a 1,5 km vysoká, zatímco druhý, menší, je přibližně poloviční. Pokud se plavidlo vejde do hangáru celé, je možné ho uzavřít a naplnit dýchatelnou atmosférou, což usnadňuje život pracovníkům. V každém hangáru je celá řada robotických ramen, která provádí značnou část všech úkonů, lidská práce je potřeba jen při určitých operacích. Pro práci s plavidly, která se do doků nevejdou ani částečně, má dok také robotická ramena na vnější straně, která jsou používána i pro dokování plavidel, která z nějakého důvodu nemohou u stanice dokovat sama. Příkladem jsou typicky satelity a jednoduché robotické sondy.

Kromě toho má dok také rozsáhlé skladiště materiálů, surovin a náhradních dílů pro všechny běžné typy kaelanských vesmírných plavidel, včetně hotových modulů modulárních systémů Uppgötvun a Rúmtoga. Probíhá zde i zpracování surovin a výroba různých součástí a zařízení z přivezených i vyrobených materiálů. Za tímto účelem je zde celá řada různých výhní a dalších provozů, které dohromady zabírají téměř polovinu objemu doku. K tomu přísluší i pomocné energetické centrum, které při energeticky nejnáročnějších operací, jako například tavení rud, používá jako přídavný zdroj energie jaderné reaktory meziplanetárních transportních lodí.

K málo používanému spojovacímu zařízení na spodní straně vesmírného doku byl posledně přidán spojovací adaptér vzniklý úpravou prázdného přetlakového modulu systému Rúmtoga, který byl na boku na protilehlých stranách opatřen novymirským a selliathským spojovacím zařízením. Modul je používán zvláště novymirskými loděmi Sajuz používanými zgwalagahským vesmírným programem.

Vesmírný dok také zcela změnil způsob, kterým Kaelané provozují satelity. Všechny satelity byly vypouštěny odsud, a po skončení funkčnosti či používání zase vraceny sem a recyklovány. Satelity samotné zde byly zpravidla rovnou vyráběny, některé speciální vyráběné na planetě pak byly namísto přímého vypouštění z raketoplánů či pomocí nosných raket vždy nejdříve dopraveny sem pomocí raketoplánu a po kontrole vypouštěny odsud s použitím orbitálních tahačů z komponent systému Rúmtoga.

Zajímavosti

  • V jedné z místností hlavního obytného modulu na Fyrstgeimstöð je zřízena malá kaple s oltáři severských bohů, v něž většina Kaelanů alespoň částečně nebo symbolicky stále věří. Kromě nich jsou zde také podobizny tří bytostí, které Kaelané staletí před stavbou stanice považovali za mýtické, ale později se prokázala jejich existence - tedy Ajkela a arcimága Alexandra (kterého Kaelané kdysi nazývali Aerwllyn, pán přírody) a jeho družky Khaeld'ïerrny. To bylo zvláště vtipné, když zmíněný arcimág navštívil tuto stanici osobně.
  • Na stavbě stanice se potají podílel jeden nadpřirozený lev, který na různé malé plošky po celé stanici vyryl jména několika desítek lvů včetně sebe. Kaelané nabídli návrhy této stanice Kovářskému hradu, jehož midgardská odnož, korporace Atlantis TekKorp, sestavila s použitím některých částí na oběžné dráze nad Zemí stanici známou jako Atlantis One. Díky zkopírování použitých částí jsou lví rytiny přítomny i v této stanici a jsou jednou z mnoha záhad, které korporace odmítá vysvětlit.
  • Při stavbě obrovské stanice Snúaheim pro 300 000 obyvatel na základě generační mezihvězdné lodě Langurferðin byl původně ohromný obytný obytný modul v podobě rotujícího válce určen pro Fyrstgeimstöð namísto jejího kulového obytného modulu, až později bylo rozhodnuto, že bude použit při stavbě další stanice.

Související články