Kriemhilda

Z FantasyWiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Kriemhilda Krutá (plným jménem Kriemhild Eirný Gustavdóttir, zvaná Ledová královna) byla šestou královnou Kaely Akexi. Na trůn nastoupila coby jediný potomek nevýrazného krále Gustava. Proslavila se svou krutostí a bezcitností, pro kterou se jí mezi panovnickými rody přezdívalo Kirke v sukni podle mága Kirkeho, který terorizoval jejího praděda, proslulého krále Askaridara. Snažila se navázat na linii krále Thorgrima a Askaridara a nepodcenit vlivy, které způsobily hlubokou krizi země za vlády Askaridarových následovníků. K tomu směřoval i lví mág Azareus zvaný Černá smrt, který se velkou měrou podílel na její výchově a zasáhl už do jejích genů ještě před narozením, takže byla spíše dcerou Askaridara a Kristel, manželky jeho bratra a nástupce Kornelia. Směřování země podle Thorgrimova odkazu přímo vyžadovalo panovníka jejího charakteru.

Doma jí nikdo neřekl jinak než Ledová královna. Prakticky neprojevovala emoce, pouze v soukromí se svými nejbližšími, princem Luciem Aureliem, služebnicí Aedammair a všudypřítomnými kočkami, kterými kaelanský královský hrad proslul - ostatně právě díky nim ho nikdo neznal jinak než jako Kočičí hrad. Mimo kamennou tvář si přízvisko vysloužila i svým vzhledem - měla od přírody zářivě bílé vlasy a obočí a bledou kůži. Svou vysokou a štíhlou postavu s ladnými křivkami halila do sněhobílých šatů s dlouhými sukněmi a vlasy měla rovné a dlouhé téměř až na podlahu. To ještě dokreslovaly zašpičatělé uši (stejně jako výška a krása pozůstatek avantýry jednoho ze svých předků se vznešenou elfkou) a černé oči. Tento mezi lidmi zvláštní vzhled jí dodával auru nadpřirozenosti.

Nebyla nijak výjimečnou vládkyní, ale nedostatky se snažila napravovat a přijímala i kritiku, byť nikdo se na ni nesměl obořit, nebo na ni byť jen náznakem zvýšit hlas. I kdyby se dopustila sebevětšího omylu, bylo nutné oznámit jí to s maximálním klidem, chtěl-li se oznamovatel dožít dalšího rána. Královna nemilosrdně posílala na popraviště za maličkosti.

Příkladem budiž kat, který odmítl popravit svou ženu, když po zakopnutí o nastrčenou nohu škodolibého strážného upadla a rozlila královně k nohám víno, které samozřejmě zanechalo skvrny na její sněhobílé sukni. Královna se rozzuřila natolik, že oba i s oním strážným popravila osobně na místě mečem jiného strážného. Dalším příkladem mohou být radní nejmenovaného města, kteří ze strachu z královny posílali svému vévodovi nepravdivá hlášení, aby před královnou utajili, že polovinu jejich obyvatelstva vyhubil mor. Když to královna díky nadpřirozeným funkcím královského hradu zjistila, rozzuřila se natolik, že radní nechala pověsit u hradní brány, ale neoběsila je - zemřeli hladem a žízní, byť je ještě zaživa okusovaly zmíněné kočky.

I kvůli tomu měnila šaty prakticky denně. Nebyl den, kdyby je neměla postříkané lidskou krví, ale naštěstí pro dvorní švadleny je služky dokázaly dokonale vyčistit. Ani práce dvorní služky nebyla zrovna oblíbená. Kriemhilda sice platila slušně (dobrá pokojská na hradě vydělala za rok dostatek peněz, aby zajistila celou svou rodinu na celý život, kaelanská měna byla za Kriemhildy velmi cenná), ale vyžadovala kromě poslušnosti i naprosto dokonalou práci. Špatně srovnaný příbor na jídelním stole nebo různá výška svíček byla pro ledovou královnu nepřijatelná a ti, co stůl chystali, už mohli přemýšlet nad posledním přáním. Spolehlivého dlouholetého sluhu někdy nechala na živu, ale jen málokdo tak dlouho vydržel. Odejít sice bylo možné, ale podobné záležitosti vyřizovala Aedammair, které se všichni báli podobně jako královny, takže radši buď setrvali (než selhali a královna je nechala popravit) nebo z hradu při vhodné příležitosti utekli (aby je našla královnina služebnice a přivedla zpět na hrad, kde už byl připravený kat).

Většina obyvatel země se v podstatě obávala pouze osobního setkání s nelítostnou královnou nebo její vražedkyní, přesto ji měli v oblibě téměř stejně jako Askaridara v prvních letech vlády. Urážky královny se moc neřešily, protože Kriemhildě samotné bylo úplně jedno, co si o ní její poddaní myslí, dokud ji nepomlouvali nebo jí nenadávali osobně - podle pravidla Co oči nevidí a uši neslyší, to srdce nebolí. Navíc často negativní názory na svou osobu přijímala a snažila se napravit, protože si přála upřímnou přízeň svých poddaných.

Nadšení poddaných nesdíleli hlavně šlechtici - Kriemhilda od nich vyžadovala naprostou poslušnost a za byť jen náznak neposlušnosti nebo odporu ihned bez milosti trestala - ostatně právě k tomu měla svou služebnici Aedammair. Kaelanskou šlechtu zvyklou po období slabých králů Ørnulfa a Gustava na ledaccos takto téměř vyvraždila a tradiční systém vévodství se nezhroutil jen díky tomu, že královninu zuřivost začal svými kouzly mírnit Azareus, který se za ni po její smrti omluvil všem vévodům.

Pro své chování Kriemhilda nemohla najít muže, s kterým by splodila následníka trůnu. Okolní panovnické rody měly obavy, že by jejich prince královna nechala popravit, pokud by jí nevyhovoval, běžní lidé z ní zase měli hrůzu už v momentě, kdy na ni pomysleli, ani ji nemuseli spatřit. Většinou jí to nevadilo, společnost jí dělali všudypřítomní strážci - Aedammairiny bojové kočky, které Kriemhildu poslouchaly stejně jako Aedammair. Navíc o namyšlené prince ani v nejmenším nestála, původ pro ni vůbec nebyl kritériem. Pak se jí zalíbil Lucius Aurelius, druhorozený syn císaře sousední Selliath a snadno a rychle ho také k nelibosti císaře získala (viz. stránka Lucius Aurelius).

Její volba nebyla nejhorší - Lucius Aurelius neměl vladařské ambice, takže se Kriemhildě do politiky nepletl. Byl jí dobrým rádcem a strážcem, i kočky ho brzy poslouchaly. Hlavně ji učinil šťastnou, což oceňovala více než co jiného. Díky němu se Kriemhilda mohla soustředit na vládu nad zemí a nerozptylovat se děním na hradě, kde byl pánem Lucius Aurelius - jediný člověk, kterého Kriemhilda poslechla. Jako dvojice se skvěle doplňovali - ona se starala o zemi a on o hrad a hlavně o ni. Královně splnil i její původní přání - splodil s ní hned dvacet dětí, z nichž jedno vládlo zemi po její smrti - neméně obávaný král Alrekr, který se (stejně jako Kriemhilda) jako jediný panovník nikdy nepodvolil císaři Selliath (v ostatních případech stáli císaři nad králi, ti nad knížaty a ti zase nad vévody).

Okolní státy se Kriemhildy bály - ostatně sousední Alvelonie je toho zářným příkladem - poté, co Aedammair vyvraždila královskou rodinu a královnou přivolaní draci zdecimovali královské vojsko, bylo všem jasné, že Kaela Akexi už není slabou zemí s vyděšeným vládcem, která se nechá provokovat a drží pohromadě jen díky lvu na hradě. Důvodem, proč královna takto napadla sousední zemi, byl pouze nešťastný výrok alvelonského krále Běda mužům, kterým žena vládne. následovaný ještě méně vhodným výrokem na adresu dlouhých vlasů prince Lucia Aurelia Dlouhé vlasy - krátký rozum. Účelem následné anexe alvelonského území bylo posunout hranice, aby sousedila se svými nadpřirozenými spojenci, nadto Kriemhilda alvelonský lid nikdy neměla ráda a s radostí si na něm vybíjela vztek, takže se ze své domoviny postupně rozprchl do všech koutů Akelie, než o mnoho generací později našel útočiště v Ezryi.

Kromě všeho již zmíněného měla na své sousedy Kriemhilda ještě jedno eso v rukávu - pozemskou drogu zvanou na Akelii Pomsta.

Zemřela v roce 3498 AL pokojně stářím, spokojená, v té době nadprůměrném věku 40 akelianských let (~80 pozemských let) v náručí Lucia Aurelia, kdy už místo ní vládl její prvorozený syn Alrekr.

Jiné

  • Kriemhilda je islandská princezna ze středověkého rytířského eposu Píseň o Nibelunzích ze 13. století.

Související stránky