Lucius Aurelius

Z FantasyWiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Lucius Aurelius byl druhorozený syn Selliathského císaře Tacitia a manžel kaelanské královny Kriemhildy.

Narodil se jako druhý syn selliathského císaře a protože ho jeho otec nesnášel, byla mu určena role sluhy, navíc už od 6 akelianských let nedostával žádné jídlo ani peníze, a tak se o sebe musel postarat sám. Otec mu nechal pouze malý přístavek u strážnice jako bydlení, které si musel odpracovat službou v paláci. Na jídlo získával peníze čištěním bot a doručováním zpráv, dokud se náhodou nepřipletl do pouliční rvačky. Slovo dalo slovo a mladý princ se dostal do světa tajných hospodských bitek o peníze. Přirozeně neponechal nic náhodě a veškerý volný čas věnoval tvrdému tréninku podle metod odkoukaných od vojáků v kasárna poblíž císařského paláce. U jeho soupeřů jakýkoliv trénink zrovna zvykem nebyl, využívali pouze sílu získanou při těžké práci. To zase nebyl Luciův případ, s čímž musel při svém trénování počítat. Díky jeho do detailů promyšlené tréninkové strategii se z chlapečka z vyšších kruhů poměrně rychle stal obávaným bijcem.

Trénink se nemohl neprojevit na jeho postavě i celkovém vzhledu, což musel v paláci zakrýt, protože císař nesměl pojmout nejmenší podezření, že jeho nechtěný potomek nepřijal zcela svou poníženou roli. Jako maskování nosil na císařském dvoře směšné pestrobarevné šaty s různými pruhy narušujícími jeho siluetu, které mu jedna ze služek sešila z všemožných zbytků látek rozličných barev a druhů, které by se jinak vyhodily. Aby svůj vzhled ještě dotvořil, nechal si své rovné hnědé vlasy narůst téměř k zemi a pečlivě se o ně staral. Vlasy rozrušovaly siluetu a navíc odváděly pozornost, neboť narozdíl od sousední Kaely Akexi byly dlouhé vlasy u mužů v Selliath něčím naprosto neobvyklým. Podél tváří měl dva dlouhé copy, jinak vlasy nechával volně plynout. Většinou už jen copy samotné stačily k tomu, aby se nikdo nezaobíral princovou postavou. Díky tomu mu bylo přezdíváno Velký šašek, a jeho vzhled byl považován za parodii na Kaelany.

V té době se v paláci pravidelně vyskytovala kaelanská královna Kriemhilda, která svými ohnivými výroky císaře zastrašovala od útoku na její zemi, byť ho k tomu neustále tlačili snad všichni selliathští obchodníci ohrožení přívalem kvalitního, ale poměrně levného zboží z její země. Císařův strach z její osoby ještě umocňovala tím, že pokaždé bez jakýchkoliv zbraní porazila jeho palácové stráže i elitní vojáky a omráčené je sama přinesla císaři k nohám, zásadně bez ohlášení a často v nejnevhodnější denní dobu. Princi jeho divadlo s přestrojením vycházelo, dokud ho královna nespatřila v hospodě při zápase. Ve zdatném bojovníku snadno poznala směšného sluhu z paláce a přikázala své služebnici a dvorní vražedkyni Aedammair, aby prince přivedla.

Den po návratu na královský hrad královna dostala bednu, z níž po otevření vylezl omámený a vyplašený Lucius Aurelius. Pro dvorní bylinkářku už nebylo těžké zajistit, aby dospívající mladík podlehl kouzlu svérázné vládkyně, a velmi brzy se o královnině manželovi dozvědělo širé okolí. V té době už císař postrádal směšného sluhu a prince po boku královny poznal při první příležitosti. Na odpor se ale nezmohl, zvláště poté, co před císařem Kriemhilda princi řekla, že pokud Selliath její zemi někdy napadne, učiní ho císařem.

V průběhu dospívání se královně líbil stále více, navíc jí vyhovoval i svou povahou - byl k ní milý a neměl vladařské ambice, takže se Kriemhildě do politiky nepletl. Staral se o hrad a nechal ho v mnohém vylepšit. Díky svému talentu k učení rychle dosáhl kvalitního a rozsáhlého vzdělání a mohl tak být královně dobrým rádcem a strážcem, neboť uměl bojovat stejně nebo dokonce lépe než Aedammair, navíc si ho rychle oblíbily i dvorní kočky. Mimo hradu samotného se zabýval i jeho služebnictvem a to se příznivě projevilo na její spokojenosti, neboť nedocházelo k tak častým chybám a snížila se i četnost poprav.

Jeho největším cílem a úspěchem bylo učinit ji šťastnou. Díky němu se mohla soustředit na vládu nad zemí a nerozptylovat se děním na hradě, kde byl pánem on. Jako dvojice se skvěle doplňovali - ona se starala o zemi a on o hrad a hlavně o ni. Navíc vypadal přesně jako ideál muže, kterého si královna vysnila - vysokého a mohutného muže s dlouhými vlasy a dobrým vzděláním. Právě proto byl její výběr tak těžký - učenci obvykle bývali spíše útlejší, muži připomínající alespoň na pohled její ideál byli obvykle kováři, dřevorubci nebo vojáci a nikdo z takových lidí obvykle vzděláním zrovna neoplýval, byť i řemeslná zručnost královně imponovala. Vzhled už byl vedlejší, ten se dal upravit později. Nejpodstatnější pro ni byl charakter - poctivý, milý a laskavý Lucius Aurelius jí vyhovoval, byť byl v mezilidských kontaktech poněkud naivní a královna ho musela chránit před pletichami.

Královně splnil i její původní přání - splodil s ní hned dvacet dětí, z nichž jedno vládlo zemi po její smrti - neméně obávaný král Alrekr, který se (stejně jako Kriemhilda) jako jediný panovník nikdy nepodvolil císaři Selliath (v ostatních případech stáli císaři nad králi, ti nad knížaty a ti zase nad vévody).

Lucius Aurelius se těšil velmi dobrému zdraví až do roku 3498 AL, kdy mu jeho milovaná Kriemhilda zemřela v náručí, byť šťastná a stářím. Po její smrti se jeho stav rychle zhoršoval a v roce 3500 AL zemřel na infarkt.

Genetický průzkum prováděný za vlády Thora Erikssona dokázal najít i důvod, proč byl Lucius Aurelius svým otcem-císařem natolik odvrhován - nebyl totiž vůbec jeho potomkem. Nebyl dokonce vůbec členem císařského rodu. Pátrání v historických záznamech v archivech to dokázalo vysvětlit - druhorozený potomek císařského páru se narodil mrtvý, a aby to císařovna před svým mužem zatajila, sebrala právě narozené dítě jedné ze seveřanských otrokyň v paláci. Tuto informaci nalezli kaelanští výzkumníci v císařovnině deníku, a později ji potvrdily i záznamy dvorního lékaře - ten totiž sledoval i zdravotní stav otroků, a po záměně dětí list popisující dítě otrokyně prostě přiložil do záznamů o císařském potomkovi, aniž by v něm změnil jména rodičů. Záznamy o otrocích se nedochovaly, v pozdějších dobách se dvorní lékaři o otroky nezajímali a staré záznamy zničili. Genetická stopa výzkumníky přivedla ke kaelanskému rytíři Eriku Johanssonovi, který však nebyl oficiálně nijak spřízněn s královským rodem, a Lucius Aurelius se s jinými ženami kromě Kriemhildy nestýkal. Pomocí genů se podařilo vystopovat rytířovy předky, až přišli na kaelanské otroky, které přibližně tři akelianské roky po narození Lucia Aurelia císařství propustilo a vrátilo do vlasti výměnou za propuštění zajatých patricijů. Tím bylo zjištěno, že jednou z jeho předků byla sestra matky Lucia Aurelia. Otcem byl jiný kaelanský otrok, a princ tak byl vlastně čistokrevným Kaelanem.

Související stránky