Lví historie

Z FantasyWiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Tato stránka informuje o historií lvů v díle Země velkého lva.

Význačná data

Význačná data obsahuje článek Chronologie Země velkého lva.

Stručná historie lví rasy

Za prvního akelianského lva vůbec se považuje Ajkel, který svou lví podobu vytvořil na základě pravěkých lvů ze Země, stejně jako svou první družku Lajku. Za základy této rasy lze považovat skupinku lvů, kterou Ajkel vytvořil coby zmenšeniny sebe a své družky. Později těchto lvů vytvořil větší množství, vypustil je na své hoře i v jejím okolí a ti se pak již začali množit sami. Původní skupinku si ponechal ve svém domě k různým pokusům o jejich vzdělávání, aby později dala vzniknout osazenstvu města Arkanwlox.

Počátky lví civilizace

Ještě před tím, než lvi měli něco jako civilizaci, Ajkel větší množství lvů poslal pryč z Ajkelovy hory, aby se rozšířili po Akelii. Drtivá většina jedinců zůstala v blízkosti hory, jen málokdo odešel dále. Z těchto jedinců se časem vytvořilo několik tlup, z nichž ta nejsilnější se usadila v jedné z roklin poblíž hory. Vybrali si tu, která byla co nejblíže hoře a zároveň co nejdále od Větrova, sídla draků, kteří lvy často napadali.

V této roklině později lvů začalo přibývat, což dospělo až do stavu, kdy se členové společenstva mohli více specializovat, což ji umožnilo řešit i jiné věci než shánění potravy a rozmnožování. Po několika generacích se mentálně vyvinuli natolik, že získali schopnost telekineze - schopnost přemisťovat a ovládat objekty vůlí, což jim mimo jiné nahradilo několik párů rukou a veškeré nástroje a nářadí. Lvi toho brzy začali využívat nejen při lovu a boji, ale i při sestavování různých mechanismů, přičemž se některému z nich podařilo sestavit zbraň podobnou kuši, díky které už proti drakům lvi nebyli bezmocní. Ti si toho také rychle všimli a zakrátko veškeré útoky na tuto komunitu ustaly.

Poté, co lvi a draci takřka vyhubili prapsy, se takřka jedinou hrozbou lvů stali draci, kteří pravděpodobně (stejně jako jiné velké tvory) sežrali většinu ostatních lvů. Bez magie a technologií byli ostatně proti létajícím, oheň chrlícím ještěrům takřka bezmocní. Ajkel sice v té době uvažoval, jestli má zasáhnout, či nikoliv, ale na to lvi rozhodně nespoléhali a kromě stále se zlepšujících kuší začali v lesích stavět nejprve přístřešky, pak začali hloubit nory. Jejich původně primitivní útočiště byla stále složitější a propracovanější, nechybělo jim ani vytápění (v zimě) nebo chlazení (v létě). Velmi brzy se mezi vybavením lvích příbytků stal Balista, zbraň podobná kuši, ale větší a obvykle staticky umístěná.

Kuše proti magií vládnoucím zlatým a modrým drakům samozřejmě nic nezmohla, ovšem tito často znali osobně Ajkela a nechtěli ho dráždit ničením jeho výtvoru, nadto pro ně bylo mnohem jednodušší si potravu prostě obstarat jinde. Nálety skupin černých nebo rudých draků byly pro lvy stále noční můrou, ovšem pro jednotlivě lovící draky byla lví zbraň důvodem k lovu jiné zvěře.

Technologická éra

Technologickou érou se ve lví historii rozumí období, po které byla lví civilizace víceméně založena na technologiích a jejich neustálém vývoji. Pro dějepisné účely začíná vybudováním prvního úkrytu na místě prvního města Rgharuarna a končí jeho zničením, podle čehož bývá jindy nazývána věkem Rgharuarny.

Vznik města a říše

I z obraných důvodů začali ve své roklině stavět střelecké věže s kušemi a v jimi chráněných oblastech začali vytvářet obytné komplexy. První byl postaven v roce 8721 př. AL, tento rok je považován za datum založení města. Jestliže v prvním komplexu mezi šesti věžemi žilo okolo jednoho sta lvů, za několik málo let byla Rgharuarna domovem tisíců jedinců chráněná stovkami takových věží.

Spousta lvů musela také hodně jíst a pít. Vody bylo ve městě vždy dostatek, navíc bylo v poměrně vlhké oblasti, ale potravu coby masožravci mezi domy pěstovat nemohli. Součástí lvího jídelníčku byly rozličné druhy ovoce i zeleniny povětšinou ze záhonů na střechách a ze stromů v odpočinkových zahradách, ale hlavní pro ně bylo maso. Své teritorium, kam chodili lovit pouze lvi z Rgharuarny, si označili Hlavní území (Hak'tgar). Jiným lvům byl lov zde zakázán a tento zákaz měl být také nemilosrdně prosazován, kdyby ovšem všichni lvi mimo Rgharuarnu nepadli za oběť přemnoženým drakům a jejich nekonečnému hladu. To také zakrátko zjistili ve lvím městě.

Říše Hak'tgar postupně rostla spolu s tím, jak se město ze shluku hliněných domů namačkaných u ledabyle postavených věží měnilo s rozvojem lvích znalostí. Velmi rychle po objevu elektřiny si drtivá většina lvů zamilovala elektrické osvětlení, v zimním období elektrické vytápění a v letním ventilátory. V chladnějším prostředí sklepů, kam lvi chodili přemýšlet, nebo se prostě schovat před horkým sluncem, začaly vznikat nové a nové technologie. Lvi elektrické rozvody svých domů propojili a energii dodávala spousta malých zdrojů energie rozesetých různě po městě. Technologická úroveň lvů ještě nedovolovala stavbu jediného centrálního zdroje a jejich rozvodná síť by tolik energie ani nedokázala přenést; navíc by takový zdroj byl snadným cílem pro draky, kteří město pravidelně bombardovali balvany sesbíranými okolo. To vedlo lvy, aby své domy postupně měnili v bunkry. Město začalo dostávat podobu pevnosti.

Jejich bádání napomohl i další vývoj jich samotných - díky nové schopnosti telepatie si dokázali vyměňovat myšlenky, zkušenosti a dovednosti a záhy svou vlastní vůlí vytvořili kolektivní inteligenci. Každý jedinec byl nadále samostatný, ale znalosti, dovednosti a zkušenosti sdíleli. Přitom každý věděl, kdo s čím přišel. Své myšlenky si většinou nechávali pro sebe, soukromí bylo pro lvy vždy velmi důležité.

Válka s draky

Rozvoj lví civilizace nedával spát drakům ve Větrově. Zatímco tehdy ještě běžní zlatí a modří draci stále argumentovali, že lvi pro draky nepředstavují žádnou hrozbu, černým a rudým drakům šlo o pomstu za to, že se jim lvi dokáží díky svým zbraním úspěšně bránit. I když se jim nepodařilo dračí vládce přesvědčit k vyhlazení lvů, nadále na město nalétávali. Zisku technologie hart a připojení k databázi Tyrheljörgu lvi využili po svém - vytvořili zde svůj archiv, pro případ, že jejich město zanikne. Svým způsobem byl předpoklad správný, neboť draci Rgharuarnu ještě několikrát z větší části spálili do základu a nic na tom nezměnily ani hasící systémy budov. Harty jim ještě usnadnily jejich telepatickou komunikaci a databáze uchovávání informací. Archiv se pak tvořil víceméně automaticky pomocí umělé inteligence jejich sítě, která se stala jedním z nejužitečnějších pomocníků každého lva.

Spolu s dalším rozvojem technologií mizely chatrné přístřešky a věže s kušemi byly hlavně nouzovou možností. Lvi měli nyní (hlavně díky telekinezi, která jim zjednodušila práci a nahradila mimo jiné i několik párů rukou, stejně jako veškeré nástroje a nářadí) pevné budovy z materiálu podobnému železobetonu a rychlopalná děla. Díky tomu byl pro draky i skupinový útok na město de facto sebevraždou, neletělo-li jich ovšem alespoň 300 - pak teprve byla naděje, že alespoň jeden drak zůstane naživu.

Lvi ovšem nevyvíjeli pouze pevnější materiály pro své budovy a zbraně proti drakům. Jejich základní výzkum jim brzy přinesl elektroniku (díky čemuž lépe pochopili harty a dokázali je lépe využít, i když princip hart není elektrický) a jadernou energii. Lvi sice rychle pochopili výhody i nevýhody těchto objevů, ale štěpné reakce, ke kterým museli přepracovávat rudu, která se vyskytovala na území draků, je příliš nelákala. Nevelké ložisko uranové rudy přímo pod jejich městem vytěžili kvůli prostoru na laboratoře, štěpný materiál posloužil výzkumu. Díky neustále se rozvíjejícím nejen fyzickým, ale i mentálním schopnostem rychle přešli na jadernou fúzi a posléze i na studenou fúzi, díky které získali prakticky neomezený zdroj energie. V podzemním sále na okraji města sestavili dálkově řízený ozbrojený letoun s atomovou bombou s využitím části omezených zásob uranové slitiny.

Jakmile stroj dokončili, při jednom z náletů jednoho živého draka chytili a po něm poslali do Větrova varování, že jsou schopni a ochotni dračí město zničit, pokud draci nepřestanou. Rudé draky varování naštvalo a v náletech na lvy ještě zesílili. Lvům nezbylo než svou hrozbu splnit a vyslali svou zbraň. Exploze skutečně město draků zničila, přežil pouze prastarý palác uprostřed města. Protože útok lvů proběhl během slavností, kdy bylo město plné draků, výbuch jich zabil obrovské množství a částečně vyřešil problémy s jejich přemnožením. Zbylí draci varování pochopili a s nálety přestali. Lvi si mohli odpočinout a soustředit se na jiný než zbrojní vývoj.

V té době mezi ně vstoupil Ajkel v podobě obyčejného lva a zpřístupnil jim část své databáze, kteréžto záznamy vydával za své objevy. Toto lvi odhalili až mnohem později, při svém přerodu v čistě magickou rasu. Každopádně tím mnohonásobně urychlil lví technologický rozvoj.

Zánik Rgharuarny

V roce 3401 př. AL probíhal test prototypu nové lví zbraně - vesmírné lodě třídy Qovera. Prože loď byla vyvinuta a postavena v Rgharuarně, byli na ni obyvatelé města patřičně hrdí. Čistě válečný nástroj, jakým nová loď byla, ovšem vyvolával mezi lvy rozpory, takže po havárii nad Rgharuarnou ještě dlouho lvi zjišťovali, jestli šlo skutečně o havárii nebo o sabotáž. Tyto spory se do lvích dějin zapsaly jako První velká chyba.

Při havárii lodě bylo město z větší části zcela zničeno, zbytek byl zamořen radioaktivním spadem a hodnoty radiace byly tak vysoké, že se město stalo i pro lvy (jinak proti radiaci snad nejodolnější mnohobuněčné tvory na Akelii) neobyvatelné. Se zánikem Rgharuarny nastal zlom pro všechny lvy. Ve městě byla soustředěna většina lvího průmyslu a lvi se se ztrátou těchto kapacit museli vypořádat, což nebylo snadné i když bylo vše zálohováno v Ajkelově databázi a spoustu věcí lvi z trosek zachránili. Stejně jako předtím upřeli svou pozornost na elektřinu a jaderné reakce, nyní se hlavním objektem jejich zájmu stává magie. Tím začíná Magická éra.

Magická éra

Zatímco na rozpadající se průmyslová zařízení v ruinách starých měst sedal prach, lvi teprve poznali, k čemu byli předurčeni. Díky magii se zázračně vyvíjely nejenom lví technologie, ale i lvi samotní a jejich společnost, teprve během této doby se ze lvů staly magické bytosti. Ani přitom se ovšem lvi nevyvarovali několika chyb.

Druhá velká chyba

V roce 7621 akelianského letopočtu se dopustili Druhé velké chyby. Obávali se vlivu smíšeného společenství z Kovářského hradu na jejich milovaného krále a stvořitele Ajkela, a tak společenstvo zničili a jeho členy povraždili. Sice se mýlili, ale rozzuřeného Ajkela jejich uznání už příliš nezajímalo. Své přátele přivedl zpět k životu (a obecně napravil většinu škod, které lvi způsobili) a exemplárně potrestal organizátory útoku.

Více o Druhé velké chybě na stránce Kovářský hrad.

Druhá a třetí válka ras

O něco později chybovali znovu, když na začátku druhé války ras, kdy lvi podcenili hrozbu Garaed Xanae a spousta jich zahynula. Později se za to pomstili, když elfy takřka vyhladili, ale ani to už zabitým lvům nemohlo vrátit život, neboť natolik vyvinutí v té době ještě lvi nebyli. Ani chyba z druhé války ras jim však z jejich moci mnoho neubrala a nebýt jejich částečně dobrovolného stažení na Ajkelovu horu, mohli snadno vládnout celé galaxii, nebo i známému vesmíru. Další útěchou jim bylo, že jim Ajkel i jeho přátelé z Kovářského hradu odpustili Druhou velkou chybu, což mělo hlavně symbolický význam.

Krátce poté následovala třetí válka ras, tentokráte se ale o vyhlazení lvů nesnažili elfové, ale lidé, kteří se násilím snažili prosadit svůj názor ve sporu se lvy. Lvi použili neobvyklou taktiku - proti lidem obraceli jejich vlastní zbraně a zdánlivě nedělali vůbec nic. Pokud by takto lidé nepoznali sami na sobě účinky jaderných, chemických a biologických zbraní své výroby, šlo by o nejčistěji vedenou válku, které se kdy lvi účastnili.

V této době způsobovali lvi lidským vědcům velký údiv. Obecně lidé soudili, že s technologickým rozvojem a úbytkem fyzické činnosti se s vývojem budou zhoršovat fyzické vlastnosti rasy, navíc měli několik příkladů, že tomu tak je (kromě jich samotných např. Ischeny). Během toho mohli prakticky v přímém přenosu sledovat, jak jsou lvi (kromě neustále rostoucí inteligence a mentálních schopností) čím dál tím větší, silnější, mohutnější, rychlejší a obratnější. Čas na výzkum ale lidští vědci neměli, protože lvi zakrátko vyhladili přes 60% lidí na Akelii a přestali jen díky úsudku svého krále Ajkela a jeho zástupce a bratra Elgorana, že lidem podobné varování bude stačit. Navíc by nebyl problém případně zbytek lidí vyhladit nebo odstěhovat na jinou pro ně vhodnou planetu. Po válce lvi na sněmu za účasti Ajkela usoudili, že podobným válkám se mohou do budoucna vyhnout pouze jediným způsobem - nepřijít s méně vyspělými rasami vůbec do kontaktu.

Stažení lvů na Ajkelovu horu

Ajkelova hora poskytovala bezpečí, komfort i dost místa pro všechny lvy a tak se rozhodli, že se na ni stáhnou. Mnoho slavných lvích míst bylo dematerializováno a uloženo do databáze Tyrheljörgu. To byl také případ slavného města Köl Haelani, které nevyhovovalo svým obyvatelům hlavně prostorově a bylo často napadáno lidmi. Jeho obyvatelé přesídlili do poloprázdného Arkanwloxu. Dematerializace významných míst rovněž ušetřila lvům starosti s péčí o tato místa nebo spory o ně. Navíc jim umožňila stát se mýtickými tvory, neboť takto uklidili veškeré stopy své činnosti na Akelii i všude jinde. Do posledního zbytku se stáhli z celého vesmíru a nezanechali po sobě žádné stopy nebo jiné důkazy své existence. Při úklidu byli tak důslední, že nezanechali ani mikropická smítka či střepiny, která snad mohla zbýt hluboko v zemi.

Proces započatý během magické éry byl dovršen když se ze lvů staly čistě magické nadpřirozené bytosti. Všechna lví města, historické památky, vesmírné lodě a archivní předměty byly dematerializovány a uloženy do databáze Tyrheljörgu. Lvi se sestěhovali ze všech míst a planet do Arkanwloxu. Dematerializované původní město nahradili novým, nadpřirozeným městem původního jména místě původního Arkanwloxu. Tato doba bývá lidmi nazývána Lví soumrak, neboť původně lví území po odchodu lvů rozhodně nevzkvétala.

Všichni lvi jsou od té doby nesmrtelnými arcimágy, kteří se věnují pouze tomu, co je baví a čím se chtějí zabývat. Všechno ostatní za ně obstarávají jejich služebníci, lvoelfové. Ani potom lvi na své služebníky nespoléhají a podobně jako u technologií, i tady dbají na to aby se bez nich obešli. Elfové, někdy spojenci a jindy zase nepřátele lvů, se s lvoelfy promíchali a ztratili se mezi nimi, aby se i z nich stali lví služebníci. Podobný osud potkal i trpaslíky, ze kterých si lvi časem udělali své těžební dělníky. Podobné ovládnutí jiných ras lvům umožňuje to, že se ke svým služebníkům chovají velmi dobře. Nadto trpaslíky lvi nijak neomezovali - lvi chránili trpasličí sídlo na svém území a trpaslíci jim za alkohol a nářadí nadšeně prodali cokoliv, o co lvi projevili zájem. Lvi průběžně doplňovali zásoby nerostných surovin, aby trpaslíci stále měli co těžit, a nakupovali od nich surové železo, aby udrželi trpasličí motivaci k těžbě, třebaže jim bylo k ničemu. Mezi lvoelfy se stejně jako elfové rozplynuli i Kaelané, lidský národ spřátelený se lvy.

Bájná rasa

Ajkelova hora od je od té doby něco jako mina - všechny okolní rasy a národy si v jejím okolí dávají pozor, neboť lvi bez milosti vyhladí každý národ, který na horu zaútočí nebo ji jen ohrožuje (byť pouze náznakem). I proto lidé rádi přenechali její okolí drakům a divoké přírodě, strach ze lvů odpuzuje i loupežníky, kteří by se jinak ve zdejších lesích ukrývali. Pokud by se sem lidé náhodou opovážili vstoupit, porušili by tím Ajkelův zákaz z konce třetí války ras. Široké okolí hory je obydlené pouze divou zvěří, výjimečně pouze obyvateli Arkanwloxu, kteří si sem občas chodí odpočinout a z nějakého důvodu jim nestačí vrchol Tyrheljörgu. Nejčastěji proto, aby jim jejich hora nezevšedněla. Tato oblast je známa jako Zakázaná zóna.

Tu a tam lvi z žertu vytvoří nějakého netvora a vypustí ho do lesů. Když netvor vyděsí lidi (a pár desítek nebo set jich připraví o život), zase si ho vezmou zpět a zabijí, nebo se ho jinak zbaví. Oním netvorem může být výplod fantazie některého z nich, nebo nějaký pravěký živočich, např. původně pozemský velkou hyenu připomínající prapes, kterého lvi lovili tak rádi, až se jim podařilo prapsy vyhubit na Akelii a poté i na Zemi.

Čas od času podobný (ne)tvor lvům uteče, nebo ho z momentální nálady prostě vypustí bez úmyslu postarat se o něj (typická chyba zvláště mladých lvů), byť je za to starší lvi zpravidla záhy potrestají. I proto se později našel zlatý lev přezdívaný Lovec, který takové tvory vyhledával a lovil.

Uctívači lvů a šlechtění přirozených lvů

Z magických lvů se stali mýtičtí, skoro pohádkoví tvorové, o kterých kolují nejrůznější legendy. Většinou se jich obyvatelé Akelie bojí, některé skupiny je uctívají. Právě tito lidé se do zakázaného území často pouští, neboť věří, že spatřit magického lva přináší štěstí.

Tyto skupiny uctívačů lvů si ve velkém začali přivážet lvy ze Země, aby je chovali v okrasných zahradách a hýčkali podobně jako staří Egypťané uctívali kočky. Poptávka stále narůstala, až uctívači na Zemi začali krást lvy ze zoologických zahrad a soukromých sbírek, poté i mrtvé vycpané jedince nebo kostry z muzeí, až na Zemi nezbyl jediný lev a ani žádná lví kožešina nebo kost, zkrátka až lvi ze Země zcela zmizeli.

S nárůstem chovu se začalo rozmáhat také šlechtění lvů a začala vznikat všemožná plemena od malých lvíčků velikosti větší kočky přes prakticky využitelná plemena (tažní lvi místo koní a volů; bojoví lvi atd.) až po extrémní varianty ponejvíce určené hlavně k vystavování, např. extrémně dlouhosrsté.

Nejvíce rozšíření se stali Akalani, původně bojové plemeno mohutných lvů velikosti většího býka používané k obraně, hlídaní, tahání nákladů i jako mazlíčci v domácnosti. Prakticky žádné jiné vyšlechtěné plemeno lvů se tolik neuchytilo.

Podrobnější informace obsahuje článek Uctívači lvů.

Války s jinými rasami

Podrobnější informace obsahuje článek Války ras.

Související stránky