Sajuz

Z FantasyWiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Sajuz je jednou z prvních vesmírných lodí sestavených lidmi na Akelii. Z pohledu pozdějších konstrukcí byl Sajuz relativně jednoduchá kapsle s posádkou, kterou na oběžnou dráhu vynesla nosná raketa. Kapsle poté fungovala jako malá vesmírná loď, i když dosah stačil akorát aby se loď dostala a připojila k vesmírné stanici a poté se vrátila zpět, případně provedla jiné úkoly na oběžné dráze. Tato loď není dílem akelianských lidí, jde o prostou kopii sovětské lodi Sojuz (odtud i název). Do vyvinutí lodí Geimflaugin a spolehlivých korábů třídy Saikara lidé neměli spolehlivější a bezpečnější způsob, jak se dostat do vesmíru. I proto byly tyto kapsle zachovány i na palubách svých nástupců (třída Karalan a třída Agammennon) v roli záchranných modulů a pro přesuny mezi loděmi.

Loď je rozdělena na tři části, jejichž pojmenování je převzato z výchozího návrhu lodě Sojuz:

  1. Návratový modul/kapsle SA
    • V této části pobývá posádka během startu a návratu
    • Jediná část lodě, která se vrací zpět na planetu a je použitelná opakovaně
  2. Obytná sekce BO
    • V této sekci pobývá posádka během orbitálního letu a plní zadané úkoly.
    • Může být doplněna o přestupovou komoru pro výstup do volného prostoru a/nebo spojovacím zařízením pro připojení k vesmírné stanici.
    • Při některých misích bývá ponechávána na stanici, většinou ale bývá odhazována a zaniká při vstupu do atmosféry
    • Mezi verzemi Sajuzu se tato sekce liší především různými spojovacími zařízeními pro různá připojení - novymirský vesmírný program převzal se vším ostatním i sovětský/ruský spojovací systém, některé verze Sajuzu byly upraveny pro selliathský spojovací systém a další verze vznikla pro Zgwalagah, kde používali kaelanský spojovací systém, který však měl kvůli rozměrům kaelanských kosmonautů širší průlez, a tak pro něj musela být obytná sekce Sajuzu rozšířena o adaptér. Tato verze byla později opuštěna, protože Kaelané vyrobili dokovací adaptér v podobě prázdného přetlakového modulu se selliathským i novymirským spojovacím zařízením, který byl umístěn na spodní straně vesmírného doku Geimskipakví na kaelanské vesmírné stanici Fyrstgeimstöð, a tak mohl zgwalagahský vesmírný program používat původní novymirskou verzi Sajuzu. Novymirské spojovací zařízení tohoto adaptéru bylo vyrobeno přímo v Novymiru, mělo podobu koule podobně jako obytná sekce. Kvůli obavám o bezpečnost posádky při letu s dvěma kulovitými obytnými sekcemi najednou byl tento let bezpilotní.
  3. Přístrojová sekce PAO
    • Tato sekce tvoří technické zázemí a obsahuje také pohon a zásoby paliva.
    • Bývá zpravidla odhazována před návratem.

Teprve později se objevila varianta, při které byla před návratem spojena odhozená obytná a přístrojová sekce do celku použitelného jako orbitální plavidlo. Ta však nezaznamenala větší úspěch, jelikož pro ni bylo jen málokdy smysluplné využití, a tak se tyto odpadní lodě nějakou dobu hromadily na oběžné dráze. Po pouhých pěti startech se přestala vyrábět, neboť unesla sotva jednoho kosmonauta, o dalších dvou nebo jakémkoliv nákladu nemluvě, jelikož orbitální sekce musela mít vlastní uzávěr průlezu do návratového modulu, který v základní verzi nebyl, o nutnosti opakovatelného spojení obou částí a dalších nezbytných úpravách nemluvě. Z pěti startů této varianty neproběhl ani jeden bez značných komplikací způsobených právě komponenty navíc.

Podobné komplikace způsobovala i nosná raketa nazvaná rovněž Sojuz, která na Akelii zdaleka nepodávala optimální výkon. Na vývoji vhodného nosiče si Novymiřané vylámali zuby, několik raket ještě se sovětskými součástmi dopadlo i do obydlených území. Dokončení vývoje bylo možné jen díky sousednímu království Kaela Akexi, na jehož státních školách si studenti jako témata odborných prací oblíbili nejrůznější realizované i nerealizované pozemské stroje a zařízení, a jeden ze studentů si zvolil právě tuto raketu a ve své práci vyřešil vše, s čím si novymirští vědci a inženýři nevěděli rady. Raketa postavená podle návrhu kaelanského dítěte letěla hned napoprvé bez sebemenších problémů, což bylo pro Novymiřany spíše hořkou porážkou. K pozdějším letům ke kaelanské vesmírné stanici pak byla doplněna o další stupeň, který byl pouze mírně upravenou kopií rakety prodávané v Kaele Akexi jako součást funkčního modelu americké rakety Saturn V.

Vývoj

Vývoj těchto lodí proběhl v Novymiru na základě plánů lodě Sojuz přivezených ze Země. První vyrobený exemplář byl přesnou kopií lodi Sojuz a posloužil novymirským inženýrům z Gubrajkanu k porovnání rozdílů mezi podmínkami působícími na tyto lodě na Zemi a Akelii, a postupnými úpravami se dostali k modelu, jehož vlastnosti při použití na Akelii byly srovnatelné s vlastnostmi Sojuzu na Zemi. Tento postup nebyl novinkou, jelikož Novymiřané převzali kompletní dokumentaci sovětského vesmírného programu a pokračovali v jeho stopách - dokonce až do té míry, že vypustili i kopii družice Sputnik 1, jejíž jedinou funkcí bylo rádiové pípání. Narozdíl od Sovětů se jim to ale podařilo až na třetí pokus. Osoba znalá historie sovětské/ruské kosmonautiky by tak našla mezi sovětským/ruským a novymirským vesmírným programem pouze malé rozdíly.

Ačkoliv se Novymir narozdíl od Sovětského svazu neodhodlal k tvorbě větší orbitální stanice, lodě Sajuz posloužily jako výborné prostředky pro průzkum planety z vesmíru. Přinesly také značný ekonomický prospěch - sousední království Kaela Akexi disponovalo mnohem lepšími vesmírnými plavidly, ale tato byla pro některá nasazení příliš drahá, a proto došlo k nejednomu nákupu těchto lodí. Podobně se zachovaly výzkumné instituce v dalších lidských zemích, kde byly Sajuzy jedinou dostupnou variantou. Určitou výjimkou byla Zgwalagah, kde horečný zájem o Sajuzy ze dne na den opadl po odhalení vesmírné lodě Mabodyne. Při prodeji těchto lodí měli novymirští zástupci jedinečný argument, že lodě Sojuz/Sajuz slouží spolehlivě již desítky let, což nešlo říct o žádných jiných lidských vesmírných lodích, které byly k dostání na akelianských trzích. Nakaurové a nadpřirození lvi pak své lodě neprodávali lidem vůbec.

To vedlo k situaci, kdy na Sajuzech létali lidé i v Kaele Akexi (která byla spojencem lvů a měla i vlastní, byť mnohem dražší, plavidla) a Qwanvarské říši, jejíž nakaurští vládcové se s lidmi nechtěli podělit o svá plavidla. Sajuzy, jejich nákladní verze Progress (odvozená od Sajuzu stejně jako stejnojmenná původní pozemská verze od Sojuzu) a také průzkumné bezpilotní verze Zond (návratová kabina namísto posádky nesla průzkumné vybavení, odvozené opět podobně jako stejnojmenná pozemská verze) tak sloužily Novymiru i spoustě dalších zemí spolehlivě téměř dvě století.

Soumrak zářné kariéry Sajuzů nastal až později, kdy v Kaele Akexi začala výroba lodí Geimflaugin, jejichž nástup do služeb výzkumných institutů i vesmírných turistů téměř ze dne na den srazil poptávku po Sajuzech v Kaele Akexi téměř na nulu. V Selliath nastal podobný vývoj pro zahájení výroby lodí třídy Karalan, které ale používaly značné množství stejných dílů a také několik kompletních lodí jako záchranné moduly. Sajuzy se poté coby samostatné lodě používaly prakticky jen v Novymiru, a to téměř do začátku Galaktické války. Po válce už nebyly vůbec vyráběny a několik zachovalých exemplářů je kromě muzeí roztroušeno na palubách lodí třídy Agammennon.

Poté se tehdy již téměř stoleté Sojuzy/Sajuzy dočkaly ještě rozloučení v podobě verzí vyvíjených na Zemi korporací Atlantis TekKorp, jejíž postupný vývoj tyto lodě nakonec proměnil k nepoznání.

Parametry

  • Největší průměr: 2,72 m (návratová kapsle 2,2 m) - mimo verze s kaelanským spojovacím zařízením
  • Výška: 6,98 m (návratová kapsle 2,1 m) - mimo verze s kaelanským spojovacím zařízením
  • Hmotnost (prázdná): 5 950 kg - mimo verze s kaelanským spojovacím zařízením
  • Hmotnost (pohotovostní): 6 100 kg - mimo verze s kaelanským spojovacím zařízením
  • Hmotnost (plný náklad): 9 580 kg - mimo verze s kaelanským spojovacím zařízením
  • Konstrukce trupu: Kovový skelet
  • Řídící systém: elektronkové a reléové řídící obvody
  • Zdroje energie:
    • Baterie: Soustava akumulátorů a fotovoltaických článků
  • Pohon:
    • Manévrování: chemické raketové motory na tekuté palivo (peroxid vodíku H2O2)
    • Podsvětelný let: chemický raketový motor na tekuté palivo (asymetrický dimethylhydrazin + oxid dusičitý N2O4 / NO2)
    • FTL (Faster Than Light, hyperpohon): -
  • Posádka:
    • Nezbytná: 0
    • Běžná: 1
    • Maximální: 3

Semljon 6

Podobně jako u Sojuzu na Zemi, i Sajuzy na Akelii si vysloužily pověst prověřeného a bezpečného dopravního prostředku. Jejich provoz byl poznamenán pouze jedinou ztrátou, při letu lodi Semljon 6, která byla prvním pilotovaným letem Sajuzu. Při tomto letu chyba v navigačním počítači způsobila vynesení lodě, která měla pro potřeby cvičných manévrů velké zásoby paliva, na vysokou oběžnou dráhu v jejíž apoapsidě se loď dostala do sféry gravitačního vlivu akelianského dvouměsíce Beltene - Thasare. Bezradné řídící středisko odmítlo sdělit posádce kód k odblokování manuálního řízení, a ta tak po ztrátě spojení s domovskou planetou musela improvizovat. Pokus posádky o ruční korekci dráhy zpět k domovské planetě loď ještě urychlil a ta tak byla vymrštěna na aileacentrickou oběžnou dráhu. Pokud se loď nerozpadne a nebyla zničena v průběhu Galaktické války nebo i po ní srážkou s troskami, přibližně milion akelianských let po svém vypuštění dopadne zpět na Akelii.

Hysterické volání o pomoc zoufalé posádky zachytila řada observatoří i radioamatérů po celé planetě. Informace o potížích Semljonu 6 se rozšířily mezi veškeré obyvatelstvo planety a nadpřirození lvi, kteří se v té době o lidská vesmírná plavidla příliš nezajímali, vyslali Semljonu 6 na pomoc jednu ze svých vesmírných lodí třídy Achaikharan, ovšem už prvotní průzkum zjistil, že na palubě lodi již došel kyslík a oba členové posádky jsou již mrtví. O svém zjištění informovali lidi a nabídli se, že loď a/nebo těla kosmonautů alespoň přivezou zpět, avšak novymirské úřady se obávaly, že by lvi mohli k Semljonu 6, tehdy k jednomu z nejtajnějších projektů novymirské armády, pustit zvědavé Kaelany, jelikož si lvi s ochranou utajení lidských projektů nikdy hlavu nedělali. Rodiny členů posádky proto dostaly nařízeno pomoc lvů s díky odmítnout. V novymirských médiích byla rozšiřována zpráva, že kdyby kosmonauti neprovedli manuální zážeh, jejich dráha by směřovala zpět k domovské planetě a bylo by možné je zachránit. Informace o zásobě kyslíku, který by jim na takovou cestu nemohl stačit a i tak by se k planetě vrátili mrtví, byla ještě desítky let jedním z nejpřísněji střežených státních tajemství. Jeden z operátorů řídícího střediska, Jurij Vasiljev Proborov, několik dní po potvrzení smrti obou kosmonautů spáchal sebevraždu skokem z věže na startovací rampě.

Případ vyvolal značný odpor lidských obyvatel z jiných zemí a takřka ve všech větších lidských městech mimo Qwanvarskou říši došlo k rozsáhlým demonstracím požadujícím svržení socialistického režimu v Novymiru. Ty ustaly až po veřejném vystoupení nadpřirozeného lva Azarea, nakaurského vůdce Arnra a kaelanského krále, kteří se vyslovili proti novému válečnému konfliktu na planetě a odmítli spekulace o vojenské intervenci v Novymiru.

Vzpomínka na tragický osud Sergeje Antonova Pavloviče a Arťoma Ivanova Mjasičeva, posádky Semljonu 6, se stala jedním z rituálů obsažených ve výcvikových procedurách všech posádek pilotovaných vesmírných letů až do Galaktické války. V novymirském hlavním městě Dubnigradu byl odhalen pomník v podobě kamenné repliky Semljonu 6, jména obou členů posádky jsou vytesána do podstavce zlatým písmem. Na žádost pozdější novymirské garnitury byl posléze stejný pomník instalován i před hlavní budovou střediska řízení vesmírných letů na kaelanském kosmodromu Miðbaugshöfn. Pamětní deska byla později instalována i na kaelanské orbitální stanici Fyrstgeimstöð. Tato událost měla až do havárie generační kolonizační lodi Via Magna, při níž zemřelo 150 000 kolonistů, na akelianskou kosmonautiku značný dopad, neboť šlo dlouhou dobu o jediná úmrtí spojená s průzkumem vesmíru.

Meziplanetární lodě kaelanského dopravního systému Bifröst při letech mezi Akelií a Wehau kříží dráhu Semljonu 6 sice s rezervou, nicméně s dobrým dalekohledem ho lidé na palubách těchto lodí mohou zahlédnout. Pozdější analýzy prováděné Kaelany ukázaly, že Semljon 6 má celou řadu závad způsobených zanedbáváním postupů při výrobě, takže by jeho mise skončila velmi pravděpodobně tak jako tak katastrofou.

Související články

Externí odkazy