Selliath

Z FantasyWiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Selliath je lidským státem (císařstvím) nacházejícím se na Akelii založeným starořímskými uprchlíky ze Země. Formálně je Selliath římskou provincií. V jejím čele stojí zastupující císař vystupující jako místodržící a zástupce římského císaře, který je stále považován za oficiální hlavu státu.

Poloha

Selliath se rozkládá při jižním cípu severního kontinentu okolo rozsáhlé Římské zátoky. Sousedí na severu s Kaelou Akexi a Novymirem, na jihu pak s Zgwalagah.

Historie

Zakladatelé a první obyvatelé země pocházeli povětšinou z nedalekého okolí Říma. Na Akelii přišli zhruba v období největší slávy starého Říma, když je sem z neznámého důvodu náhodou přenesl portál. Protože neznali žádnou cestu zpět, rozhodli se založit v novém světě novou provincii. Tak během pouhých deseti let vybudovali Nova Roma (Nový Řím), město pro šest tisíc obyvatel (příchozích bylo asi 10 000) přibližně půl dne koňmo od mořského pobřeží na několika kopcích připomínajících umístění původního pozemského Říma. Přímo na pobřeží pak vybudovali menší přístavní město Mareium spojené s Roma Nova kvalitní silnicí zvanou Via Publia podle prvního selliathského vládce, kterým byl centurion Julius Publius Scipio, který dvouměstí vymyslel a stavbu měst (namísto provizorních osad) vedl.

Provincie

Poměrně brzy po postavení obou měst došlo k velkému populačnímu růstu a Selliath, původně malý kousek země okolo svých měst, začala se záborem okolních území. Zastupující císař na základě římských zákonů založil státní zřízení podobné staré římské republice. Senát, jehož členy byli zástupci jednotlivých rodů v Selliath, měl v tomto systému rozhodující slovo. Skládal se ze 101 senátorů, kteří mezi sebou zvolili jednoho konzula, který Senátu předsedal. Návrhy od svobodných občanů přijímal prostřednictvím další instituce zvané Fórum lidu (Forum Publium), pravidelně pořádané schůze, kterých se mohl zúčastnit kterýkoliv občan, který nebyl otrokem. Výsledkem schůze fóra byly návrhy, o jejichž přijetí či nepřijetí rozhodoval Senát, jehož úlohou bylo rovněž přijaté návrhy uplatnit do změn zákonů. Zatímco fórum lidu bylo pořádáno zhruba třináctkrát za akelianský rok, Senát zasedal každých 20 dní. Po stabilizaci systému tehdy již starý zástupný císař složil svůj úřad do rukou Senátu, čímž se faktickou hlavou státu stal konzul (formální hlavou státu byl nadále římský císař, Selliath byla od počátku formálně zvláštní římskou provincií) a formování republiky bylo dokončeno. Fórum lidu se ověřilo již předtím, neboť právě k tomuto systému zástupný císař v roli diktátora na jeho schůzích postupně došel a tento byl odsouhlasen všemi svobodnými občany v plebiscitu. Svůj název Selliath dostala podle diktátorovy oblíbené otrokyně, což byla jediná věc, o které císař rozhodl sám. Protože tento název jinak v latině nic neznamenal a o otrokyni to na veřejnosti nebylo známo, lid název přijal.

Když bylo akelianských Římanů již přes 50 000, Nova Roma a Mareium rozšiřováním srostla a z Via Publia se stala jedna z městských ulic. Počet obyvatel nadále rostl, až bylo daleko na severu objeveno místo vhodné pro založení dalšího města. Selliathská vojska narazila na osady seveřanů, kteří tam v té době již nějakou dobu žili. Tito však z nezjištěných příčin sami odešli dále do na sever a na vybraném místě bylo založeno nové město zvané Oppidum Silva, které kromě domova pro narůstající počty lidí mělo být také základnou pro další expanzi. O spojení obou sídel se postaralo prodloužení Via Publia, která se tak táhla přes celé území Selliath.

Císařství

O 450 akelianských let (~ 900 pozemských let) později se na Akelii dostává větší množství lidí ze severu Evropy, hlavně Islandu, Norska, Švédska a Dánska, kteří se usazovali v pánvi obklopené horami na sever od Selliath, kde se promíchali s tamním obyvatelstvem. Územní expanze Selliath původně oddělené úzkým pásem hor dosáhla i na jejich území a tak se schylovalo k první válce Selliath. Konzul mezitím v souladu se zákony získal status diktátora, který mu umožnil efektivněji velet vojsku. Selliathská vojska se seveřany dlouho a těžce bojovala, ale zuřiví potomci Vikingů kladli velmi silný odpor. Když poté vévoda Thorgrim z Nýrheimu všechny seveřany sjednotil v novém království zvaném Kaela Akexi, Vikingové přešli do útoku a římská vojska ze svých území rázně vyhnali. Poté, co byl konzul kaelanským nyní již králem Thorgrimem donucen uzavřít mír, spáchal sebevraždu. Jeho největší kritik, Ovidius Augustus Priscus, se pak prohlásil císařem a Selliath se tak stala císařstvím. Pomohla mu i deprese občanů z porážky, která se ještě prohloubila, když se obnovilo jejich spojení se Zemí a dozvěděli se o zániku svého mateřského státu (starověkého Říma). Tato pro obyvatele Selliath velmi neradostná zpráva podnítila touhu obyvatel Selliath napravit chyby Říma a pokračovat v jeho odkazu.

Císař Ovidius vyhlásil ke Kaele Akexi nepřátelský postoj a Selliath byla od té doby vždy buď konkurentem nebo nepřítelem Kaely Akexi a její vládci se sousední zemi po několik generací snažili porazit.

Protektorát

Snahy pomstít se Vikingům za první porážku vzaly za své s nástupem královny Kriemhildy Kruté na kaelanský trůn. Pokud moc kaelanského spojence, nadpřirozeného lva Azarea způsobovala selliathským velitelům při plánování útoku výrazné vrásky na čele, pak nelítostná královna, která s oblibou děsila představitele Selliath i osobně, znamenala na dlouhou dobu útrum. Občané ovšem byli pobouřeni, když si královna za svého manžela vybrala ještě mladého selliathského prince Lucia Aurelia, kterého pro jeho schopnosti velká část lidu považovala za nejvhodnějšího kandidáta pro titul císaře, a namísto otázek si svého vyvoleného prostě odnesla bez ohledu na jeho názor. Tím nejen že znemožnila císařův rod, ale navíc sebrala největšího favorita volby nového císaře.

Její neméně obávaný syn Alrekr Luciusson měl se Selliath o dost lepší vztahy, což se projevilo i tím, že na Selliath nezaútočil, třebaže by takový útok podle tehdejších analýz císařských konzultantů byl více než úspěšný. Tehdejší císař toho využíval a děsivého krále se snažil pokud možno nijak neprovokovat. To ovšem nebylo příliš populární a hned jeho nástupce vyslyšel volání lidu a započal s nepřátelsky laděnou rétorikou i závody ve zbrojení, ve kterých ovšem silně vedli Kaelané. O několik generací později pak Alrekrův syn Arnþórr na časté provokace zareagoval rychlým přepadem, díky které si zakrátko Selliath podrobil a učinil z ní kaelanský protektorát.

S opětovnou porobou se obyvatelé Selliath odmítali smířit a vyčkávali na vhodný okamžik. Další kaelanský král Finnbjörn nebyl zdaleka tak děsivý a mocný jako jeho předchůdci, takže povstalcům stačilo vyčkat na dobu, kdy lev Azareus opustí Kaelu Akexi, a zaútočit. Na šestý pokus se jim podařilo zabít krále i královnu. Královrazi byli rychle vypátráni a popraveni a kaelanské vojsko v pomstě Selliath vydrancovalo, ovšem ani tak neměl Finnbjörnův syn Frey kvůli problémům uvnitř země jinou možnost, než vrátit Selliath samostatnost.

Republika

Ihned po odchodu seveřanských vojsk byla obnovena původní republika a občané započali s obnovou vydrancované země. K tomu přispěl i rozmach námořního obchodu, díky čemuž se Selliath poměrně rychle vrátila na úroveň před válkou. Selliathští filozofové konstatovali, že celá historie Selliath bude o soupeření s Kaelany. Díky krizi vnitřní krizi u Kaelanů měla na několik desítek let měla v pomyslném závodě obou zemí Selliath navrch, ovšem seveřané zaváděli revoluční novinky, například elektrické osvětlení v době, kdy Selliath teprve objevovala parní pohon. To jim přineslo nebývalý rozmach a Selliath s nimi zakrátko neudržela krok. Občané Selliath sice boj s Kaelany vzdali, ale zaměřili se na vlastní hodnoty a to jim umožnilo stabilizovat zemi a být Kaelanům více než důstojnou protivahou.

Krach a boje o moc

Po třetí válce ras se rozdíly ještě prohloubily a Selliath už měla navždy pozici chabé dvojky ve stínu Kaely Akexi, byť byla jinak silnější než všechny ostatní lidské státy dohromady.

Druhé císařství

Mezinárodní vztahy

Od první porážky ranou Kaelou Akexi nepatřila země nikdy mezi nejvýznamnější. Po nejednom prohraném konfliktu uzavřel první vládce Selliath na začátku druhého císařství s Kaelany příměří, které znamená neutrální vztah obou zemí, nicméně obyvatelstvo obou zemí navzájem čile obchoduje. S Republikou Benelux udržuje Selliath čilé obchodní styky. Po neúspěšných pokusech o alespoň ekonomické ovládnutí, díky kterým se Benelux stal de facto protektorátem Kaely Akexi, platí i zde stejná situace jako s Kaelou Akexi.

S Novymirem je Selliath trvale de iure ve válečném stavu. Ačkoliv bylo uzavřeno příměří na dobu neurčitou a země mají navzájem neutrální vztah, ani v jedné zemi není vůle válku formálně ukončit. Jinak je tomu u odtržené kolonie Zgwalagah, která je se Selliath trvale ve válečném stavu. Ačkoliv neprobíhají žádné útoky, vůdcové i obyvatelé obou zemí se navzájem nenávidí a plnému rozpoutání bojů brání ekonomická a strategická nevýhodnost tažení.

Se všemi ostatními uskupeními na planetě udržuje císařství neutrální vztahy a soustředí se především na rozvoj obchodování. Své mezinárodní ambice císařství uplatňuje především zakládáním kolonií na různých planetách po galaxii prostřednictvím dimenzionální brány. První z těchto kolonií je Edenium.

Související stránky