Uctívači lvů

Z FantasyWiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Uctívači lvů nejsou organizovaným společenstvím, jde o souhrnné označení pro skupiny lidí uctívajících lvy a věřících v jejich nadpřirozený původ.

Po třetí válce ras, kdy se nadpřirození lvi stáhli ze všech svých držav mimo Ajkelovu horu a mimo ni také pečlivě odstranili veškeré stopy po své činnosti (s jedinou vyjímkou kontaktů s Kaelany prostřednictvím vyslance Azarea), pomocí magie zajistili, že existence lvů a jejich civilizace byla pro lidi pouze dávným mýtem. Ve válkou zdevastované lidské společnosti se mimo nespočtu dalších vydělila také skupina věřící v existenci nadpřirozených lvů. Tato skupina je začala uctívat (odtud označení uctívači lvů, původně posměšné), zároveň ale svou pozornost obrátila ke lvům přirozeným.

Již před válkou všichni lidé, kteří projevili byť pouze náznakem kladný názor na lvy, přišli naprosto o vše, takže drtivá většina uctívačů lvů byla velmi chudá, ovšem spousta z nich se časem ekonomicky zmohla natolik, že si mohli dovolit chovat poměrně náročné Leonbergery (Leonbergské psy), psí plemeno ze původem ze Země.

Tito psi byli vyšlechtěni Heinrichem Essigem, radním městečka Leonberg u Stuttgartu v Německu. V městském znaku se nachází lev, a to zřejmě Heinricha Essiga inspirovalo k tomu, aby vytvořil psa podobajícího se lvu. Leonberger je věrný, inteligentní, přítulný a dobrý hlídací pes. Někdy je nazýván jako „něžný obr“. Jsou to zábavu milující psi, zcela oddaní a chránící svou lidskou rodinu, především její mladší členy. Potřebují být nedílnou součástí rodiny.

Více o Leonbergských psech na Wikipedii.

Na prodeji leonbergských psů někteří z uctívačů lvů zbohatli, neboť bylo díky svým vlastnostem oblíbené i mezi jinými lidmi. Díky tomu si mohli dovolit chovat skutečné lvy a chov lvů začal být mezi bohatými uctívači lvů rychle zvykem. V raných dobách se v těchto chovech objevovali někteří z posledních lesních lvů, kteří byli v té době na pokraji vyhynutí. Krátce na to se rozšířil chov původně pozemských plemen, např. lvů kapských.

Šlechtění se začalo rozmáhat hlavně v době, kdy byl nedostatek přirozených lvů, a šlechtění v menších skupinách vedlo ke vzniku rozličně postižených a zdeformovaných jedinců. Podobný problém měli i v oblastech, kde k témuž účelu využívali genetického inženýrství. To ale u lidí (narozdíl od nadpřirozených lvů) nebylo na dostatečné úrovni, aby bylo možno obejít zmíněné problémy způsobené hlavně příbuzenským křížením.

Z tohoto důvodu se různí lidé vypravovali do Zakázané zóny, aby zde nalezli divoké lvy. Místo toho ale většinou nacházeli lvy nadpřirozené, kteří pro jejich důvody obvykle neměli zrovna pochopení, a tak za setkání se lvem většina těchto dobrodruhů zaplatila životem. Těch několik málo jedinců s přívětivější náladou lidem prozradilo, že kromě Akelie žijí lvi také na Zemi (Théře). Zatajili jim fakt, že divocí lvi se v zakázaném území vyskytují, neboť je před lidmi skrývali blíže středu Zóny.

Tím byly odstartovány obrovské nálety. Akelianští lidé ze Země kromě volně žijících jedinců odvezli také lvy ze zoologických zahrad. S tím, jak začalo být stále obtížnější na Zemi nějakého lva najít, se začaly množit i útoky na soukromé chovatele a během několika málo let ze Země zmizeli všichni lvi, dokonce i veškeré jejich vycpaniny, kůže, kostry i jednotlivé kosti. Snad jedinou výjimkou byli lidé, s nimiž měli pozemští jedinci nějaké citové pouto. Ani s těmi se akeliané příliš nebavili a prostě je odvezli i s jejich lvy.

I díky tomu se jim podařilo vyřešit počáteční problémy s křížením a úspěšnost šlechtění začala narůstat. Po zvládnutí úskalí šlechtění lvů začal počet lvích plemen rychle narůstat. Víceméně se šlechtění rozdělilo do několika směrů. Mezi nepřeberným množstvím plemen převládá následující dělení, byť zdaleka nepokrývá všechny druhy:

  • Prakticky používaní lvi
    • Bojová/lovecká/ochranná plemena
    • Tažná plemena
  • Výstavní lvi
    • Dlouhosrstá
    • Zakrslá

Mimo velkých a těžkých hrůzu nahánějících plemen s lehkostí tahající náklady jinak vyžadující několik koní, střežících ovce nebo aspoň lovících pro své majitele se začaly objevovat i opačné extrémy, jako miniaturní lvíčci velikosti kočky nebo jinak běžní kapští lvi s velmi dlouhou srstí, viz. Vyšlechtěná lví plemena.

Někteří chovatelé se pak snažili o víceúčelové plemeno, lva, který by zvládl tahat těžké náklady, ochránit svého majitele na cestách i doma, ohlídat stádo i lovit pro sebe i svého majitele. Jejich výsledky byly všelijaké. Někteří stvořili mohutné půltunové tvory, kteří sice roztrhali a sežrali cokoliv/kohokoliv se přiblížil k nim nebo jejich majiteli, ovšem bylo zhola nemožné je naučit hlídat stádo - tito zuřiví obránci obvykle celé stádo roztrhali sami a dravou zvěř k tomu nepotřebovali. I pokud by se nějaký vlk nebo jiná šelma objevil nablízku, dopadl by podobně. Lvy pak ráno našel chovatel spokojeně odpočívající a přežrané k prasknutí, ovšem ovšem po stádu krav či ovcí mu zbyly pouze zbytky. Jiní zase vyšlechtili klidné lvy, kteří ovšem chránili jen sami sebe. Pokud smečka vlků nenapadla přímo je, mohla v klidu roztrhat jejich majitele a lvi nehnuli brvou - nanejvýš by pár vlků chytili a sežrali, pokud by měli hlad. Tyto neúspěšné pokusy byly častým argumentem odpůrců šlechtění těchto zvířat.

Až nakonec se náročný úděl jednomu z chovatelů podařil. Výsledkem jeho snažení se stalo jedno z nejznámnějších lvích plemen, Akalani. Mohutní lvi velikosti menšího nákladního automobilu schopní jedním úderem tlapy zabít dobře rostlého jaka a spolu s tlupou ho za chvíli sežrat se stali také nejrozšířenějším lvích plemen také díky své odolnosti a nenáročnosti na chovatele (byť to vyvažují ohromnou spotřebou potravy). Akalani jsou s to utáhnout nejtěžší náklady i z míst, kam se koně vůbec nedostanou, ochránit svého majitele, jeho rodinu, majetek i stádo před čímkoliv od vlků, kanců a prapsů počínaje, menšími vojenskými jednotkami konče. Při tom všem můžou být v domě s rodinou a vycházet dobře i s dětmi (byť jen málo lidí zůstává klidných, pokud si malé dítě hraje s téměř dvoutunovými lvy). Teoreticky tak koně při tažení povozů, psy coby hlídače a pomocníky při lovu a další zvířata nahradí akalani, zdrojem mléka a masa bývají krávy a/nebo ovce, což bylo nápadem těch nejzapálenějších nadšenců do chovu lvů. Prakticky je něco takového myslitelné pouze v dobách války, kdy je výhodou, že k tažení povozu stačí jedno zvíře, které se navíc pouhým sejmutím postroje promění v zuřivého obránce. Takto uvažovali někteří majitelé lvů do doby, než se k evakuacím začaly více používat automobily.

Toto plemeno vzbudilo rozpory i mezi uctívači lvů, protože někteří považovali využití šelem k tažení za urážku, kterou by si proti sobě mohli poštvat nadpřirozené lvy. Navíc i ti nejzapálenější zastánci chovu takovýchto plemen nemohli popřít fakt, že lvi byli jako tažná zvířata velmi nepraktičtí a kromě několika nepříliš pravděpodobných situací naprosto nepoužitelní. Na druhou stranu i největší odpůrci museli uznat, že tyto úvahy posloužily jako motivace k vytvoření zvířat, která byla nádherná a impozantní nejen pro uctívače lvů.

Ucelené společenství uctívačů lvů dlouhou dobu neexistovalo, vzniklo až okolo Thora Carlssona, zvaného Lord Khaar. To bylo později následováno druhým spolkem založeným nakaurem Ezrou Samuelsem a jeho ženou Kendrou, ze kterého následně vznikla třetí nakaurská říše, Ezrya. Různá společenství si z Ezrye vzala příklad a podobných států vzniklo na ruinách starých států více, ty se však po nepříliš dlouhé době spojily s Ezryí nebo se proměnily v pokračovatele předválečných států.

Související stránky