Björntec: Porovnání verzí

Z FantasyWiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
 
Řádek 87: Řádek 87:
 
Zatímco všechny ostatní vozy Björntecu se vyrábí výhradně v továrnách v Kaele Akexi, Lipur se kvůli velkému zájmu vyrábí také v Qwanvarské říši a [[Zgwalagah]].
 
Zatímco všechny ostatní vozy Björntecu se vyrábí výhradně v továrnách v Kaele Akexi, Lipur se kvůli velkému zájmu vyrábí také v Qwanvarské říši a [[Zgwalagah]].
  
{{Podrobně|Lipur}}
+
{{Podrobně|Björntec Lipur}}
  
 
==Zbraně==
 
==Zbraně==

Aktuální verze z 13. 7. 2019, 13:18

Björntec je státní průmyslový koncern Kaely Akexi. Zaměřuje se hlavně na strojírenství, zbrojní výrobu a výrobu oceli a kompozitních materiálů. Významná je také divize informačních technologií, která vyrábí většinu kaelanských počítačů i jiné elektroniky pro nasazení v domácnostech i průmyslu.

Historie

Historie koncernu se začala psát za vlády krále Freya Óđinna, který ve snaze zachránit království před bankrotem založil v Bjarkbæru královskou ocelárnu. Její výrobky si svou vysokou kvalitou i přes vyšší cenu našly velké množství zájemců a umožnily tak splatit královské dluhy. Díky přebytkům státního rozpočtu bylo možné investovat do rozšíření strojírenské výroby. Jen několik dní před svou smrtí se král rozhodl dát Freyovu královskou ocelárnu přejmenovat na Finnbjörntækni, čímž chtěl vzdát hold svému otci Finnbjörnu Kristmundurovi. Nový název byl snadněji zapamatovatelný a navíc už bylo označení ocelárna vzhledem k širokému sortimentu velmi nepřesné.

Freyův syn Ragnar považoval za nevhodné, aby král namísto soustředění rozděloval svou pozornost mezi vládu nad zemí a řízení koncernu, a tak byla nadále společnost řízena radou nejvyšších ředitelů jednotlivých oddělení v čele s tzv. generálním ředitelem, který se za kvalitu produkce a hospodářské výsledky zodpovídá přímo Radě vévodů. V té době také proběhlo rozdělení podniku na jednotlivá oddělení podle různých druhů výroby + právní a další režijní oddělení. Mimo to si všiml, že většina lidí název zkracuje na údernější Björntec a koncern tedy dal přejmenovat na tento název.

Díky modularitě společnosti a nepříliš složité struktuře řízení šlo vytváření nových oddělení zabývajících se novými odvětvími hladce. Po nejstarších odděleních kovovýroby a strojírenství (která se dále dělila s rozvojem) brzy následovala elektrotechnika (odkud vzešla elektronika a následně informační technologie) a jaderné technologie, jejichž vývoj byl masivně podporován státním zájmem o jadernou energetiku. Dále se již koncern rozvíjel podle potřeb trhu bez větších státních zásahů.

Tu a tam se na koncern snáší kritika, že jeho působení prakticky ve všech průmyslových odvětvích hrozí narušením volného trhu, což je často podpořeno též konstatováním, že ve všech odvětvích stojí díky intenzivní spolupráci s kaelanským školstvím na špici. Jako protiargument bývá předkládán fakt, že jeho výrobky jsou sice špičkové, ale také zpravidla výrazně dražší než srovnatelné produkty jiných výrobců. Navíc koncernová podpora výzkumu na školách vytváří podmínky, jichž může kdykoliv stejným způsobem jako Björntec využít kterýkoliv jiný subjekt. Vytváření takových podmínek na úkor vlastního zisku je jedním ze základních příznaků faktu, že Björntec zůstává státním podnikem.

Významné výrobky

Letecká a vesmírná doprava

Silfurörin

Silfurörin (Stříbrný šíp) je nadzvukový letoun, nástupce letounu Concorde II beneluxského obchodníka Aodhana O'Reillyho a jeho O'Reilly Corporatie. Jeho vývoj započal prakticky okamžitě po uvedení Concorde II a zkušenosti z jeho provozu byly velmi významným zdrojem informací.

Svůj název si stroj zasloužil svou velmi protáhlou siluetou a ostrou špičkou, na kterou se na letištích v Novymiru nepozorností nabodávali letištní pracovníci. Všechna úmrtí spojená s tímto letounem byla způsobena probodnutím špicí. Po sérii takových nehod musí být na území Novimiru a Selliath ihned po přistání na špičku přídě nasazen ochranný nástavec, který smí být sejmut až těsně před vzletem nebo při opravě přídě, je-li to nezbytně nutné.

Trup plynule přechází v křídla, šestice motorů je opět umístěna v ocasní části, při jejich přetížení dokáže Stříbrný šíp dosáhnout nižších oběžných drah. Přetížení motorů se běžně využívá pouze při vzletu a pro krátkodobé dosažení maximální rychlosti.

Oproti Concorde II přinesl Silfurörin zejména vyšší komfort díky většímu vnitřnímu prostoru, kratší lety díky vyšší cestovní rychlosti a delší dosah díky lepší aerodynamice a vyspělejšímu pohonu.

Podrobnější informace naleznete v článku Silfurörin.

Geimflaugin

Geimflaugin je výsledkem dlouholeté snahy kaelanských vědců o výzkum přímo ve vesmíru. Vesmírný výzkum byl doposud zajišťován drobnými sondami a jinými automatickými prostředky, které zvládly plnit rozličné vědecké úkoly, ovšem k jejich opravám a k rozličným výzkumům by bylo zapotřebí vynést do vesmíru lidskou posádku a zase se s ní vrátit. Ochota nadpřirozených lvů půjčovat Kaelanům své vesmírné lodě měla jasné a poměrně těsné hranice, čímž měli Kaelané získat motivaci postavit si vlastní loď.

Rozličné úkoly, které měl vědci požadovaný stroj plnit, následně z ekonomických důvodů musel zvládnout jeden typ stroje, pročež oba královské vzdělávací instituty utvořily spolu s Björntecem zájmovou skupinu s cílem takový stroj zkonstruovat. K jejich zájmu se posléze přidalo i královské vojsko, které by podobný stroj využilo i při operacích na planetě, ostatně jeho tehdejší technika pro letecké výsadky poněkud zastarávala a pro státní pokladnu živenou tradičně co nejnižšími daněmi bylo mnohem přijatelnější uspokojit všechny tyto požadavky jedním základním typem stroje, který by se pro různá nasazení dal snadno upravovat.

Vývoj a výroba těchto strojů kaelanskému průmyslu značně usnadnila zahájení výroby velkých vesmírných lodí třídy Saikara na začátku Galaktické války.

Podrobnější informace naleznete v článku Geimflaugin.

Saikara

Vesmírná loď Saikara vznikla na začátku Galaktické války, když nadpřirození lvi, jejichž vesmírná flotila byla stavěná podle principu menšího množství velmi vyspělých a velmi mocných lodí, připravovali obranu planety proti protivníkovi spoléhajícímu na početní převahu. Bylo zapotřebí doplnit flotilu o velké počty lodí, které ovšem nemusely být přespříliš mocné, proto lvi od svých vesmírných lodí třídy Achaikharan odvodili zjednodušenou verzi, kterou mohli vyrábět i lidé, konkrétně Kaelané, kteří byli v té době technologicky nejvyspělejším lidským národem planety a jejich vládce jim svou pomoc i nabídl.

Zpočátku probíhala výroba v konsorciu několika loděnic a společností zaměřených na těžké strojírenství, po čase jeho členy skoupil Björntec a mimo rozšíření do oblasti konstrukce lodí a těžkého strojírenství umožnil zefektivnit jejich výrobu a za pomoci nadpřirozených lvů pokračovat v jejich vývoji.

Podrobnější informace naleznete v článku Třída Saikara.

Automobily

Björntec je nejstarší a největší automobilkou na Akelii, která vyrábí a/nebo prodává nejen pozemská vozy nejrůznějších druhů či jejich kopie, ale vyvíjí, vyrábí a prodává také vlastní vozidla a jejich části.

Löndsundmaður

Löndsundmaður (Zeměplavec) je vůbec první automobil z produkce Björntecu. Vznikl na základě objednávky kaelanského královského vojska, které požadovalo odolný a spolehlivý samohybný vůz, který by mohl dopravovat až sedm cestujících s nákladem a výzbrojí v obtížném terénu i v extrémních podmínkách. Kromě dovozců pozemských automobilů a výrobců jejich kopií či napodobenin z jiných zemí se do soutěže zapojil i Björntec s prototypem vozu vyvinutého ve spolupráci s dopravním oddělením Askaridarova královského vzdělávacího institu. Löndsundmaður ve všech ohledech kromě pořizovací ceny zvítězil a tak byl vybrán. Smlouva o prodeji obsahovala i klauzuli umožňující Björntecu prodávat vůz i jiným zákazníkům a jeho vedení se toho rozhodlo využít.

I když ho výrobce nikdy nepropagoval a jedinou zmínkou doprovázející zahájení jeho prodeje bylo zveřejnění jeho popisu a specifikací v rámci prezentace společnosti na Yggdrasilu (kaelanská komunikační a informační síť; obdoba Internetu), poměrně záhy si ho Kaelané oblíbili a Björntec ho nestíhal vyrábět. Zájem neopadl ani v době nadzvukových vlaků a cestování do vesmíru a tak je s častými vylepšeními a úpravami stále vyráběn a prodáván.

Vyniká poměrně jednoduchou a propracovanou konstrukcí, odolností, spolehlivostí a schopností zvládnout velmi obtížný terén i v extrémních podmínkách, stal se etalonem, s nímž jsou na Akelii poměřovány všechny terénní vozy. Kvůli vysoké ceně si ho mimo zemi původu pořizují jen lidé, jimž nedostačují schopnosti levnějších vozů jiných výrobců. Díky dlouhé životnosti, nízkým nárokům na údržbu, snadné dostupnosti náhradních dílů a snadností oprav si svou cenu drží i velmi staré exempláře.

Základ konstrukce tvoří masivní rám z vyztužené nerezavějící oceli, k němuž jsou připevněny ostatní díly. U všech verzí jsou neustále poháněna všechna kola. Vyrábí se ve velkém množství verzí lišících se počtem náprav (2 - 6 náprav), pohonem (zpočátku elektrickým nebo spalovacím motorem, později další možnosti), karoserií nebo třeba vnitřní výbavou. Ve venkovských oblastech je využíván i jako traktor. Björntec ho nabízí i bez karoserie např. výrobcům obrněných vozidel či jiným subjektům, kteří na jeho základě staví vlastní vozidla nebo samohybné stroje.

Jakkoliv jde o primárně vojenské vozidlo a jeho výbava je v základu velmi spartánská, Björntec k němu nabízí nepřeberné množství rozličných prvků výbavy, takže se plně vybavený model (jakkoliv i desetinásobně dražší oproti základnímu provedení) může měřit s nejluxusnějšími limuzínami. Výbavu lze navíc velmi rozličně kombinovat. Navíc existuje i spousta úpravců nabízejících upravené verze. Stejně jako automobil samotný se proslavily i v něm používané motory, které jsou nejspolehlivějšími spalovacími motory, které se kdy objevily na Akelii.

Podrobnější informace naleznete v článku Björntec Löndsundmaður.

Óháð

Na neustálou kritiku prodejních cen vozů Löndsundmaður a jejich nevhodností pro městský provoz Björntec reagoval uvedením jednoduchého a levného elektrického vozu Óháð typického tím, že jeho konstrukce sestávala kromě podvozkové plošiny obsahující veškerou techniku vozu jen z jednoduché skořepinové karoserie. Třebaže zdaleka neznamenal takový úspěch jako Löndsundmaður, zájem byl dostatečně velký, aby mohly být vyráběny tři velikostní verze - malá pro dvě osoby, větší pro 4 a největší pro 6 osob (případně pro 4 osoby s více zavazadly). Podvozková plošina největší verze byla použita při stavbě speciálu pro závodní šampionát elektrických vozů. Mezi nedostatky Óháðu patřila zejména velmi skromná výbava a u dvoumístné verze zpočátku též nízký výkon.

Postupem času přibyly další verze karoserie a užitkové verze, které používaly lehce odlišnou techniku. Skromná výbava zůstala doposud charakteristickým rysem těchto vozů, ale díky tomu mohly být jednodušší a levnější, což způsobilo jejich oblibu k nejrůznějším přestavbám. V pozdější době začal navíc výrobce prodávat také zvláštní sady, díky kterým bylo zpětně možné doplnit starší vozy o další výbavu.

Podrobnější informace naleznete v článku Björntec Óháð.

Vegurskip

Myšlenka mít kdykoliv k dispozici vlastní samohybné vozidlo nadchla velkou část Kaelanů, ovšem poptávce na kaelanském trhu nabídka domácích výrobců automobilů, kteří v drtivé většině stavěli víceméně obdoby vozů Óháð, zdaleka nedostačovala, což vedlo k ohromnému boomu dovozu pozemských automobilů a motocyklů a výrobě a prodeji jejich více či méně zdařilých replik. To samozřejmě vedlo Björntec k myšlence svést se na módní vlně. Po uvedení levných vozů Óháð se zájem Kaelanů stočil také k luxusnějším vozidlům, a tak se zástupci Björntecu vypravili na Zemi, kde zkoumali zcela rozličné luxusní vozy se záměrem inspirovat se a vytvořit vlastní vůz.

Vegurskip měl být alternativou k bohatě vybaveným verzím vozidla Löndsundmaður, která by přitom také byla elegantnější, což u primárně vojenského vozidla příliš nešlo. Navíc, jakkoliv byli Kaelané technologicky oproti pozemšťanům mnohem vyspělejší, automobily zde byly v podstatě novinkou a tak snad všechna zde navržená vozidla měla základ v pozemských. Pozemskému pozorovateli by Vegurskip jako mimozemský výtvor příliš nepřipadal. Vegurskip (koráb cest) má karoserii typu sedan, obdobně jako drtivá většina pozemských luxusních vozů, a i ovládání je stejné - volant a podle verze tři nebo dva pedály.

Základem vozu je odolný jednokusový skelet, k němuž jsou pak připevněny povrchové díly, jejichž účelem je kromě utváření vzhledu hlavně pohlcování energie případných nárazů. O pohon se stará kombinace pístového spalovacího motoru o 6 - 16 válcích umístěného podélně za přední nápravou a elektromotorů, u některých verzí pouze elektromotory, které se mohou spoléhat pouze na zásobníky, nebo mohou být doplněny lineárním spalovacím motorem nebo plynovou turbínou. Technika vozu je převzata z terénního vozu Löndsundmaður a (například odlehčením) pouze mírně optimalizována na provoz po více či méně zpevněných silnicích. Později se tak do konstrukce vozu Vegurskip promítly i poznatky výrobce z vývoje a výroby modelu Lipur.

V závislosti na provedení je Vegurskip dlouhý mezi 5,5 a 12 metry, široký mezi 2,3 a 3,2 metry a vysoký od 1,5 do 2,2 metru. Všechny verze mají poháněny všechna kola. Světlá výška podvozku bývá nastavitelná v rozmezí od 5 do 60 cm. Vůz byl i přes svou vyšší cenu a větší hmotnost prodejně úspěšný, proto od něj byla později odvozena neméně úspěšná verze kupé. Jeho hlavní konkurencí byly pozemské luxusní vozy. Zvláště největší, nejluxusnější a tím i nejdražší verze tohoto vozidla zaznamenaly velký úspěch v Qwanvarské říši, jejíž nakaurští vládcové si je nechávají ještě dále upravovat.

Podrobnější informace naleznete v článku Björntec Vegurskip.

Lipur

Lipur (hbitý) je odpovědí Björntecu na rostoucí popularitu sportovních vozů. Jelikož poptávka po vozidlech, které by se výrazněji lišily od stále ve velkých počtech dovážených vozů ze Země, byla prakticky mizivá, vývojáři koncernu sáhli po osvědčených pozemských konstrukcích a Lipur tak v mnohém připomíná kombinaci pozemských vozů Mitsubishi Lancer Evolution a Subaru Impreza WRX STi, které k prostudování zapůjčil ze svých rozsáhlých sbírek Kovářský hrad. Z obou pozemských konstrukcí kaelanský protějšek přebral stálý pohon všech kol, symetrické pohonné ústrojí, přeplňovaný čtyřválcový pístový spalovací motor a karoserii typu sedan. Kaelané využili své vyspělejší technologie a tak například plně vybavený interiér, na Zemi pro redukci hmotnosti často odstraňován, přidává vozu i se čtyřmi/pěti sedadly pouze 5 kg na hmotnosti při zachování všech nezbytných funkcí.

Na rozšíření dalších podobných vozidel, např. hojně licenčně i nelicenčně kopírovaného vozu Mercedes-AMG C63, Björntec reagoval pozdějším přidáváním dalších motorů pod kapotu Lipuru, takže ho je možné zakoupit nejen se základními čtyřválci o zdvihových objemech od 1,6 do 2,5 litru, ale i s vidlicovými a plochými motory o objemech 2 do 8 litrů se 4 - 12 válci, později byla nabídka doplněna o řadové šestiválce o objemech 2 - 4,2 litru. Zvláště největší a nejtěžší dvanáctiválce ale narušují dokonalé (50:50) rozdělení hmotnosti vozu mezi přední a zadní nápravu, které původně počítalo pouze s čtyřválci. Všechny motory jsou hybridní, elektrický motor slouží při stabilní jízdě a brzdění jako alternátor a při více než 80 % sešlápnutí pedálu akcelerace se zapojuje jako přídavný pohon. U přeplňovaných verzí také pomáhá odstranit tzv. turbo lag. Jelikož je každý typ motoru dostupný v různých zdvihových objemech a každý v několika atmosférických i přeplňovaných verzích, existuje více než 200 různých pohonných jednotek, mezi kterými si lze vybírat. Tyto motory je také možno zakoupit samostatně pro přestavby vozidel či zástavbu do jiných vozů, objevily se i pod kapotami ostatních vozidel Björntecu.

Na kaelanské poměry malý vůz je 4950 mm dlouhý, 2000 mm široký a 1500 mm vysoký, přičemž hmotnost základních verzí je pod hranicí jedné tuny. To spolu s pečlivě vyvinutým podvozkem a tuhou karosérií s dobrou aerodynamikou dává vozu velmi dobré jízdní vlastnosti a výbornou dynamiku při rozumné spotřebě paliva. Vzhledem k zaměření vozu je praktická také velká kapota otevíratelná až do svislé roviny, která poskytuje výborný přístup k motoru při údržbě či opravách.

Mnozí příznivci s tímto vozem běžně závodí na běžných silnicích, což královské vojsko nijak nepostihuje, pokud při tom nedojde k nehodě či ohrožení třetích osob. Dopravní nehody jsou vzhledem k oproti Zemi mnohem menší hustotě provozu na kaelanských silnicích velmi vzácné, v celé zemi se nikdy v jednom roce nestalo více než 5 nehod, z toho smrtelná je nanejvýš jedna za pět let.

S amatérskými i profesionálními závody těchto vozů vyvstala nejen potřeba úprav výkonu, ale i vzhledového odlišení. Trh s autodíly se v Kaele Akexi teprve rodil a tak kromě větších turbodmychadel a dalších dílů původně určených pro jiné vozy Björntecu začali majitelé při úpravách používat i díly původně určené pro pozemské vozy, nezřídka si jednotlivé součásti nechali dovážet přímo ze Země. Tak se díky Lipurům i na Akelii rozšířila kultura individuálních úprav vozidel, která zažila další boom poté, co Mikko "Mikron" Kuvoläinen z Kovářského hradu vytvořil a uvolnil databázi pozemských počítačových her upravených pro hraní na kaelanských počítačích.

Zatímco všechny ostatní vozy Björntecu se vyrábí výhradně v továrnách v Kaele Akexi, Lipur se kvůli velkému zájmu vyrábí také v Qwanvarské říši a Zgwalagah.

Podrobnější informace naleznete v článku Björntec Lipur.

Zbraně

Úplně prvnímu oboru vlastní výroby se Björntec věnuje stále. Kromě mečů, o něž je velký zájem i v civilní sféře, vyrábí také četné typy rozličných druhů zbraní. Mezi významné výrobky patří například omračovač Tæpen.

Zahraniční podniky

Koncern Björntec se rozšířil i mimo Kaelu Akexi prostřednictvím svých poboček:

Související stránky