Ný Átlantis

Z FantasyWiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Ný Átlantis je fiktivní město ze série Země velkého lva, které bylo vystavěno v Antarktidě na Zemi pro 100 000 obyvatel podle návrhu arcimága Alexandra z Kovářského hradu pro kaelanský Askaridarův královský vzdělávací institut ve Městě tří hradů. Původně mělo sloužit jako soběstačná vědecká základna pro výzkum Země a jako kaelanská ambasáda na Zemi, ale role ambasády byla po přípravném průzkumu pozemského lidstva vypuštěna. Spolu s tím ovšem přišla i nutnost pozemského krytí a tak město pod záminkou výzkumu antarktického ledového příkrovu vystavěla Atlantis TekKorp excentrického miliardáře Mikaela Anderse Gunnarssona, což byla pozemská identita Myghaela Anderse z Kovářského hradu. Podoba města a jeho název (v překladu z kaelanštiny Nová Atlantida) byla vysvětlena miliardářovou zálibou v mýtech o Atlantidě.

Město samotné je tvořeno hlavně šestiúhelníkovým pláštěm o hraně 1 000 metrů vysokým 400 metrů, jehož větší část je zapuštěná v ledovém podloží. O přísun alespoň té trochy denního světla, které se městu v ledovém kontinentu může dostat, se stará půlkulová průhledná kupole překrývající téměř celé město. Uvnitř se pak nalézá množství vysokých věží v různých výškách spojených s pláštěm i mezi sebou navzájem soustavou mostů a plošin tvořících veřejná prostranství a usnadňující dopravu mezi věžemi, ale tak, aby denní světlo seshora proniklo až do nejnižších pater, třebaže město má také veřejné osvětlení ve všech prostorách. Všudypřítomná je zde rozličná zeleň, která v podstatě sama zajišťuje udržení příjemného klimatu a dodávky kyslíku, protože město je hermeticky uzavřeno. Stroje na úpravu vzduchu a vytápění/chlazení tak mohou mít značnou rezervu ve výkonu pro případný úhyn zeleně a/nebo zničení hlavní městské kupole. Kromě toho se v centrální části města nachází obrovský skleník s malým parkem, který dokáže udržet klima i při případném zničení hlavní kupole.

Ný Átlantis má ve svém středu kulový objekt, v němž je uložen superpočítač Alltumlykjandi s umělou inteligencí, která se stará o provoz celého města a také obsahuje veškeré výpočetní kapacity města. Podobně jako u Kovářského hradu, jiného výtvoru tvůrce města, i zde byly po městě a u uživatelů rozmístěny pouze terminály a všechna data i výpočty byly koncentrovány zde. Ostatně Alltumlykjandi je pouze kopií superpočítače Alexandera řídícího Kovářský hrad. Stejně jako tam, i zde mají uživatelé svá data i ve svých osobních přístrojích a tak mohou fungovat i ve větší vzdálenosti od města.

Na úrovni okolního povrchu má Ný Átlantis množství přechodových komor a vysutou plošinu s vyhřívanou přistávací dráhou pro letadla. Pro dopravu mimo město je obvyklé používání létajících lodí nebo terénních automobilů. Na okolním ledu byla vyrovnána také více než 5 km dlouhá přistávací dráha pro vesmírná plavidla, například raketoplány Yukyin.

Město je řízeno patnáctičlenou Radou v čele s vládcem města, ovšem pravidla řídící život obyvatel jsou poměrně stručná a obecná, ostatně město je spíše výzkumnou základnou a tak se od obyvatel dá očekávat vysoká míra intelektu. I pouhá návštěva v něm vyžaduje povolení a stát se občanem města je možné pouze v případě, že dotyčný má ostatním co nabídnout. Naproti tomu kdokoliv může město opustit a vyloučení z něj je jedním z nejobávanějších trestů. V Ný Átlantis není využívána žádná forma peněz. Po obyvatelích se vyžadují pouze pravidelné příspěvky na provoz a údržbu města, přičemž tyto příspěvky nemusí být nutně pěněžní. Příkladem takového příspěvku budiž práce ve prospěch města, např. v hydroponickém zařízení na pěstování plodin, přípravě jídla či údržbě města, ovšem zvláště u vědeckých pracovníků je běžné prostě přenechat část patentů městu. Způsob odvděčení se městu za pobyt v něm je pro každý konkrétní případ posuzován Radou, která má velké pravomoci a díky stručným pravidlům je tak město a jeho řízení schopno přizpůsobit se měnícím okolnostem.

Když miliardář Mikael Anders Gunnarsson oznámil světu stavbu města, většina médií to považovala za žert, ale zaměstnanci jeho firmy už byli na podobné události zvyklí a čím méně uskutečnitelným se nápad zdál být, tím pravděpodobnější byla jeho realizace, ostatně Atlantis TekKorp stála (byť zásluhou kaelanských technologií) na špici pozemského vědeckotechnického pokroku a tak mnozí věřili, že pokud společnost vedená excentrickým miliardářem zvládla dopravu lidí na Mars a zpět v době, kdy se jen málokdo odvážil alespoň na oběžnou dráhu Země, téměř plně soběstačné město v ledové pustině musí být hračkou.

Pouhý rok po představení nápadu na stavbu města oznámila korporace Atlantis TekKorp jeho úspěšné dokončení a zájem vědců o pobyt v největším výzkumáku světa, jak se Ný Átlantis přezívalo, dalece překračoval ubytovací kapacity města, a tak se v něm mnozí střídali.

Časté střídání některých vědeckých pracovníků bylo skvělou příležitostí, jak mezi pozemské vědce propašovat kaelanské průzkumníky, až se počty pozemských a akelianských vědců vyrovnaly. Kvůli neustálému zájmu bylo později na opačné straně planety postaveno obdobné město Fïranzaai.

Neustálý zájem Kaelanů o pozemský výzkum vedl kaelanský státní průmyslový koncern Björntec k vytvoření společného podniku s Atlantis TekKorp, který dostal název Björntec Átlantís a sídlil právě v Ný Átlantis.

Související stránky